Robert Nesta Marley by se dnes dožil 79. narozenin, a tak pro vás vytahujeme z archívů zajímavé čtení. Ukázka z velkého rozhovoru s Bobem, který by měl být jedním z vůbec posledních interview, které Marley udělal, a které najdete v knize Bob Marley na cestě, kterou jsme vydali u příležitosti jeho sedmdesátin ve spolupráci s nakladatelstvím DharmaGaia…
18. září 1980 se v New Yorku s Bobem Marleyem setkala Anita Watersová a udělala s ním, pokud je známo, poslední interview pro novináře. Bob zrovna absolvoval koncerty v Madison Square Garden a pak jej čekalo velké turné po USA. Do New Yorku se měl vrátit znovu na konci koncertní šňůry, ale onemocněl a poslední měsíce svého života strávil léčením. V té době Anita studovala poslední ročník sociologie na Kolumbijské universitě a sbírala podklady pro práci o vztahu mezi reggae a politikou. Psala na volné noze pro několik karibsko-amerických časopisů, pro které pořizovala rozhovory s muzikanty. V té době Anita už měla za sebou mnoho propagačních článků pro zpěváky a muzikanty, a tak ji přes jeden časopis kontaktoval sám Marleyho tiskový zástupce. S Bobem se setkala v pokoji hotelu Essex House v jižní části Central Parku a vedle jejího fotografa a tiskového zástupce u toho byl ještě fotbalový mág Alan Skill Cole. Rozhovor vedla Anita Watersová, odpovídal až na výjimky Bob Marley.
Vaše organizace Tuff Gong čím dál lépe prosperuje, přidáváte nová studia a tak dále. Co vlastně znamená Tuff Gong ?
Tuff Gong. To vyplynulo nějak samo, prostě to někoho napadlo. Gong znamená píseň, reggae píseň. Tuff je tvrdý.
Můžete mi říct, co se tam děje nového ?
No… Dějou se tam různý věci, zpěváci nahrávaj nový desky, například, ale nevím, kdo zrovna teď je ve studiu. Já jsem jenom vždycky u konkurzu a u nahrávání.
Vy pořád osobně děláte konkurzy na nové zpěváky ?
Jo.
A staráte se o distribuci ?
Distribuujeme a pokoušíme se o výrobu.
Lisujete desky ?
Jo.
Tuff Gong má obchod v Los Angeles ?
Jeden z bratrů, kterej tam žije, má obchod s deskama.
Je nějaká šance, že byste otevřeli obchod v Brooklynu ?
To nevím.
Jaká je souvislost mezi Tuff Gong a Dvanácti kmeny izraelskými?
S organizací Dvanáct kmenů izraelských ? To vám líp řekne tady Skill Cole. ( Obrací se ke němu .) Řekni něco o rastafariánství…
Skill: No víte, Jákob měl dvanáct dětí, vlastně třináct, dvanáct kluků a jednu holku. To odpovídá dvanácti funkcím lidského těla, takže dohromady to dává celého člověka. Takže Jákob měl dvanáct synů představujících dvanáct kmenů Izraele, dvanáct různých druhů lidí. Tak takový je původ dvanácti kmenů. Jedná se v podstatě o příslib, kterého se Jákobovi dostalo pro jeho děti. Zajímavé na tom je, že se vlastně jedná o dvanáct druhů lidí. Nejde o barvu nebo něco podobného. My všichni jsme se narodili do některého z těchto kmenů podle toho, v jakém měsíci jsme přišli na svět.
A ta organizace tohle všechno sjednocuje ?
Skill: No, víte, snažíme se lidi vzdělávat, pokoušíme se třeba říkat lidem, aby se zajímali o Afriku, protože my tady na Západě se řítíme do problémů. Čteme bibli a ta nás učí vidět určité věci, vědět, že se stanou, a být na to připraveni. Tak se nám podařilo rozpoznat Krista v podobě osoby Jeho Imperálního Veličenstva Císaře Haile Selassieho Prvního. Bible totiž říká, že než uplynou dva tisíce let, Kristus se znovu zjeví, vrátí se na zem jako Král králů, Pán pánů, Vítězný lev z pokolení Judova, Bohem Vyvolený, a stane se neomezeným vládcem na zemi.
Protože Juda je zákonodárcem, tak to stojí v bibli. Jeho budou bratři velebiti. Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde, toho budou poslouchat lidská pokolení.
Takže Juda teď přijde, aby kolem sebe shromáždil lidi, potomky toho kmene. Jejich vládce, Mesiáš, musí přijít. Ona je to ale jedna velká rodina, rozumíte? Po celé zeměkouli. Jsme rodina, ale poznání sebe sama musí každý dojít sám. Protože víte, co se stane, Vatikán změní všechno až do dob římských astrologů. Změní naprosto všechno. Julius Caesar a Augustus Caesar se v dějinách objeví v červenci a v srpnu a přijdou do doby, kdy byla římská říše nejmocnější. Oni zmanipulovali úplně všechno. My se ale učíme z bible, odtud všechno pramení. Identifikujeme se s různými kmeny. Vůdcem naší rodiny je muž jménem Bratr Gad, z kmene Gad. Je to rastaman, vždycky to byl rastaman.
Takže Dvanáct kmenů je synonymem rastafariánství ?
Skill: Ano.
Slyšela jsem v rádiu, jak říkáte, že by reggae muzikanti měli být víc organizovaní. Co jste tím myslel ? ( Anita se obrací se znovu k Bobovi . )
Organizovaní. Jako například, jestli chápou, co obnáší tu hudbu dostat mezi lidi, a přitom ji nerozdávat zadarmo. Jediný, co je třeba, je, aby se naučili kontrolovat, ke komu se jejich desky dostanou a co s nima ty lidi dělaj. Spousta lidí dostane ty desky, naskládaj je domů a nechaj si je. A zpěváci a muzikanti nemůžou nic dělat. Některý z těch lidí ví, o co jde, a chápou ty muzikanty a jejich kulturu, jediný, co se musí udělat, je zorganizovat to a dotáhnout ty věci do konce.
Zorganizovat tak, jako je to organizováno v Tuff Gong ?
Jo. V Tuff Gong jsou věci zorganizovaný, ale pořád je spousta muzikantů mimo naše studia, kteří vůbec nevědí, která bije. Jediný vysvětlení, kterýho se jim dostane, pochází od těch, kdo je vykořisťujou. Myslíte, že organizace, jako je Tuff Gong, jsou v souladu s Garveyho plánem nezávislé ekonomiky ? Jo. Marcus Garvey nám ukázal, jak to dělat. Je třeba
něco udělat.
Skill: Musíme se pokusit získat nezávislost.
A udržet si kontrolu…
Přesně.
Odráží reggae pocity utlačovaných ? Je to pořád hudba ghetta?
Jasně!
A napomáhá tomu kontrola nad hudbou ?
Získávají kontrolu, čím dál větší kontrolu nad svou hudbou v tom smyslu, že své poselství odesílají do celého světa z místa, které ovládají. Obvykle je to tak, že kontrolu mají majitelé studií. Muzikanti tam jdou a nemůžou říkat to, co chtějí, protože majitelé s tím nesouhlasí. Ale třeba Tuff Gong, chápete, to je místo, kde je váš hlas svobodný. Natočíte desku, prodáte ji a říkáte svou pravdu bez překážek.
Co budete dělat po tomto víkendu ?
Jezdit po celé Americe.
Budete i na západním pobřeží ?
Jo. A brzy se vrátíme.
Budete hrát v Beacon Theatre ?
Jo, přesně.
Proč nebudete hrát zase v Apollo Theatre ?
No, není důvod.
Už to tam nefunguje ?
Jo.
Nejedete asi společné turné s Commodores, že ne ?
Ne, to je jen na tenhle víkend.
Je v Americe nějaké konkrétní publikum, které byste chtěl oslovit ?
Chtěl bych vám říkat pravdu, lidi. Obyčejným lidem. Všem lidem. Černochům, Číňanům, všem lidem…
Myslíte, že Američané chápou filosofii, kterou reggae vyjadřuje?
Nemyslím, že je tu co chápat. Pokud lidé v sobě mají toho ducha, je to tam. Rastamanem se „nestanete“, můžete přijmout tu pravdu. Děje se to každý den. Tohle není záležitost získávání více a více lidí. Když si někdo představí „lidi“, je jich spousta. Ale jsou tady ještě děti, a jich je dokonce víc než dospělých, takže je to otázka budoucnosti. Když se řekne „lidi“, každý si představí ty, kdo chodí, a nikoho nenapadne, že děti ještě chodit neumí. Je jich spousta, který neuměj chodit. A to je vývoj. Myslíte, že reggae je dobrý způsob, jak šířit pravdu ?
Reggae je jeden ze způsobů, pokud je v textech obsažena pravda. Hudba je způsob, jak komunikovat. Lidé jsou schopni komunikovat. A ta komunikace se šíří dál, rozumíte? Někdo slyší pravdu, řekne ji někomu dalšímu, a ten další zase někomu jinému. Je to, jako když slyšíte dobrou radu a podělíte se o ni s někým jiným. A pokračuje to dál a dál, chápete ? Já jsem třeba žil na Jamajce spoustu let, než jsem poznal pravdu. A pak tam najednou byla.
Jak dlouho to trvalo ?
Trvalo to asi osmnáct let, než jsem poznal podstatu pravdy.
Poznal jste ji prostřednictvím rozhovorů s jinými lidmi ?
No, ta pravda byla vlastně celou dobu ve mně, takže když máte tu vizi a setkáte se s lidmi a mluvíte s nimi, jako jsem například já mluvil s člověkem, jako je Skill Cole, a byly to dlouhé rozhovory, zjistíte, že jste v životě na stejné vlně, stanete se vlastně rodinou. A stane se to proto, že sdílíte stejnou víru. Takže rastamani jsou na vzestupu. Rastafariánů jako já jsou spousty. Sdílíme stejnou víru a jsme jako jedna rodina.
Změnilo se někdy za ta léta poselství, které se snažíte šířit ? Je v tom víc Afriky než dříve ?
Moje poselství se vůbec nemění. To bylo jen jedno album. Jenom Survival. To byla deska zabývající se hodně Afrikou. Byl to důsledek mý životní zkušenosti z Jamajky, Afriky i dalších míst, který jsem navštívil.
Jaký byl koncert na oslavách nezávislosti Zimbabwe ?
Ten byl dobrej. Byl dokonce tak dobrej, rozumíte, že to byl jeden z koncertů, kdy jsem se bavil vůbec nejvíc. Ta možnost doopravdy se setkat s lidma, kteří bojovali ve válce, moct si sednout s generálama a mluvit s nima. Jeden z těch generálů mi povídá: Slyšel jsem, že se vracíte, že se chcete doopravdy vrátit na Jamajku. Odpověděl jsem, že ano. Zeptal se proč ? A já mu povídám: Je tam spousta práce, kterou je potřeba udělat. A on na to: Jaká práce, vždyť jste doma ! Prý jaká práce na Jamajce… Řekl, že je to čiré bláznovství. Tohle je Afrika, jste v Africe, tak v Africe zůstaňte. Víte, jak to myslím. A to byl důležitej generál.
Přijal byste takové pozvání ?
Tohle bylo opravdu zajímavý. Nejlepší pozvání, jaký jsem kdy dostal. Muž, který bojoval za osvobození své země, vám říká, abyste zůstala, že jste tam doma. Riskoval život, bojoval. Spousta lidí po něm střílela, a on zůstal naživu. A přišel, aby mi řekl, že tam mám zůstat. V Zimbabwe. To je teda něco.
Nedávno jste byl také v Etiopii. Jsou tam také nějací rastafariáni ?
Jo, byl jsem tam jen na návštěvě. Je to země rastafariánů. Odtamtud pocházejí první lidé nazývaní rastafariány.
Nemají tam rastové potíže ?
Myslíte, že se tam chystají Rusové ? ( směje se …)
Myslíte, že reggae a rastafariánství sehrají ve světě větší roli ?
No víte, to je něco, co roste postupně. Nemyslím, že by takovou věc někdo dokázal předpovědět. Tolik lidí pořád něco předpovídá a mýlí se. Myslím, že nejlepší je jít a snažit se ! Protože jediný, co víte, je, že jste na správný cestě. Cítíte, že máte jít nějakým směrem, a tak prostě jdete dál a dál. Je to jako loď na moři. Nevíte doopravdy, kde je země, ale víte, že je někde na východě, a tak plujete na východ. Takže reggae muzika se bude dál vyvíjet. V Africe je pět set milionů lidí, co říkaj: Jóóó ! Největší publikum pro reggae je v Africe ! Chci říct, že v Evropě má taky spoustu příznivců, ale největší publikum má v Africe. A to není žádný vytahování nebo naparování nebo tak něco. Je to prostě tak. Stačí si zajet do Nigérie, člověče, nebo do Senegalu. Do kterýkoli z těchhle zemí. Reggae je tam velká záležitost. Fakt velká.
Jel byste někdy do Jižní Afriky ?
Nejblíž k týhle zemi jsem zatím byl v Zimbabwe. Ne. Pojedu do Afriky, protože v roce 1983 musí být Afrika svobodná. V Jižní Africe je člověk, kterej se jmenuje Botha, a Botha brzy skončí.
Setkal jste se na Jamajce s negativním přístupem ze strany hudebního průmyslu nebo vlády při provozování své hudby ? Třeba ve formě zákazu některých písní ?
Samozřejmě ! Naše písně zakazujou pořád. Jasně ! Rastaman Vibration byl jedním z mých prvních zakázaných singlů. Jasně, je to proto, že obsahuje projev Haile Selassieho. A protože se země snaží stát socialistickou nebo komunistickou, politici rozhodně nechtějí slyšet, co Selassie říká. Tak to prostě zakážou. Když na Jamajce zakázali Rastaman Vibration, vypukla v rozhlasových stanicích, který hrajou naše písničky, válka. Fakt válka ! Člověk se musel doslova chodit prát, aby hráli jeho muziku ! Pořád si stěžujou, že rastamani chtějí změnit
společnost. A to přesně my chceme opravdu udělat, ale lidi si začnou stěžovat a jsou pasivní. Přinášíme změny, a když lidi ty změny vidí, stěžujou si a říkaj, že se to mění. Ale přesně o to nám jde a oni to vědí.
A co lidé z hudebního průmyslu ?
No, my jsme založili svůj vlastní podnik a lidi z hudebního průmyslu nám okamžitě začali házet klacky pod nohy. Platili rozhlasovým stanicím, aby nehrály naše desky. A my jsme nemohli pochopit, proč naši hudbu nikdo nepouští. Dokonce posílali lidi, aby kradli naše desky z rozhlasovejch studií a nosili si je domů. Ne že by se jim líbily, byla to sabotáž ! A tak jsme se museli vypravit zjistit, co se vlastně děje. Když pak ale správně oslovíte patřičný týpky, rozklepou se a začnou mluvit. Tak to s nima chodí. Velký rozhlasový společnosti, velký nahrávací studia, ty nás sabotovaly nejvíc. Ale zlepšilo se to, naše písničky začali zase hrát. Pochopili, že když jsme do toho vstoupili, brzy to bude, jako je to teď. Dnes může na Jamajce natočit desku každej. Není to jako v Americe, kde lidi nevědí, jak se to dělá. Na Jamajce se můžete zeptat kohokoli na ulici, jak se natáčí deska. Všichni to umí a dělaj to. Už v tom není žádný tajemství. Dřív prostě nikdo nevěděl, jak na to. Ale mělo se to stát, Bůh to zařídil. Teď může nahrávat desku, kdo chce, a těch lidí je tolik, že to nejde sabotovat. Taková je naše cesta. My také provozujeme studio a podívejte se, kam až jsme se dostali. Udělali jsme krok tak daleko, že tam málokdo dohlídne.
Kdo je váš oblíbený zpěvák reggae ?
Můj oblíbenej zpěvák reggae je Bunny Wailer. Je to jedinej zpěvák, kterej zpívá o něčem. Všichni ti ostatní jsou jen šašci. Jo ! Jsou to prostě šašci… Bunny Wailer je jedinej, u kterýho si poslechnete písničku a víte, že zpívá o něčem a že to dělá od začátku celou dobu. Většina lidí to prostě fláká…
Zahrajete si někdy s Bunnym ?
Už je to fakt dávno, co jsme spolu hráli naposledy.
Dělá pořád dobrou muziku.
Jo.
Existuje nějaká reggae hudba, kterou nemáte rád ?
Neříkám o žádném reggae, že se mi nelíbí, protože vždycky tam člověk může něco najít. Něco, co se vám může líbit, i něco, co se vám líbit prostě musí. Jsou tam totiž potlačovaný pocity, který musí ven, přetýkaj. Nemusí se mi líbit nějaký čtyři takty, ale hned ty čtyři další můžou bejt fajn. Jde o tu hloubku, rozumíte, o ten upřímnej, hlubokej vnitřní pocit, se kterým by měla tahle muzika bejt dělaná. Lidi v tomhle většinou po nějaký době sejdou z cesty. Dostanou se mimo vozovku, přejdou na chodník. Nebude to ale dlouho trvat, a každej z těch dnes tolik populárních umělců se bude muset na tu cestu vrátit. Když se jim nepovede se vyhrabat zpátky, nemůžou to prostě dál dělat. A když se nedokážete vrátit, tak tradá…
Co si myslíte o reggae, které vzniká v Brooklynu a v Británii?
Myslím, že všude po světě si tahle muzika najde posluchače. Hrát reggae znamená se o něco snažit. Každý, kdo tuhle muziku dělá, se snaží ze všech sil. Protože ví, co dělá a proč…
* Zbytek rozhovoru najdete v knize Mark Miller: Bob Marley na cestě, která vyšla ve spolupráci JahMusic a nakladatelství DharmaGaia. Knihu překládali Saša Neuman a Lukáš Kolíbal a už je skoro vyprodána. Pokud chcete domů svůj kousek, nepropásněte možnost objednat na dobírku přímo u vydavatele tady >>>
Níže si můžete část knihy rovnou prohlédnout v odkaze.
