Český reggae massive se letos o letních prázdninách konečně znovu dočkal – Anthony B přijel na 15. ročník festivalu Rock for Churchill a vynahradil tak tři zrušené koncerty v minulém roce. Jelikož to ale mnozí propásli (a hlavně to bylo tak skvělý), proto jsme neodolali a zkusili pozvat Anthonyho, aby si u nás 12. listopadu dal konečně i pořádný klubový koncert, kde dojde na více z jeho bohaté diskografie, která dnes obsahuje několik tisíc singlů. Vzpomeňme alespoň ty největší hity, jako jsou „World A Music„, „Raid the Barn„, „Police„, „Good Life„, „More Love„, „Fire pon Rome„, „Mr. Heartless“ nebo novější „Yes or No“ či „Time to have Fun“. Na následujících řádcích najdete velký profil z našeho archívu, v kterém se dozvíte mnohé o tom, odkud pochází, jak se dostal k muzice, nebo co je jeho životní filozofie. Všimněte si, kolik v něm je přes jeho mládí moudrosti a prostoty. Místo, kde vyrůstal, lze nazvat doslova ostrovem na ostrově… Miliony let pronikala voda trhlinami v zemské kůře a jako neúnavný sochař rozpouštěla vápenec, aby dala tvar krajině z bílého a žlutého kamene pokryté pouštním pralesem a změnila ji v dech beroucí fantastickou scenérii krasových útvarů – zaoblené vrcholky, příkré svahy a propasti, jeskyně a podzemní jezera, kotliny připomínající plást na vajíčka či arénu na kohoutí zápasy. Posledně jmenovaná dala místu i jméno: Cockpit country – divoká krajina, do níž se až donedávna odvážil jen málokdo.
Není tedy divu, že se právě toto místo stalo kdysi útočištěm prvních marónů. Když Britové v roce 1655 získali Jamajku, vyděšení španělští kolonizátoři utekli na Kubu a své otroky nechali běžet, právě oni pak založili první komunity rebelů. K rebelům se zanedlouho přidávali další uprchlí otroci utíkající z britských okovů. Nepřístupný terén Cockpit country jim poskytoval přirozenou ochranu před pronásledovateli, díky jeskyním a podzemním chodbám se zjevovali a mizeli před zraky britských vojáků, kteří se sem čas od času vydali, aby uprchlíky přivedli zpátky a pověsili. Neměli velký úspěch – Cockpit country byla pro maróny bezpečným domovem v podstatě po celou dobu britské nadvlády nad ostrovem. Svobodná marónská krev koluje v žilách babičky Anthonyho Keitha Blaira i jejího vnuka, který ve světě reggae proslul spíš pod pseudonymem Anthony B.
Anthony se narodil v roce 1976 na rodinné farmě ve farnosti Trelawny. „Ve farnosti lidé živí především jejich malé rodinné farmy, pěstují jam a banány, nosí si vodu v nádobách na hlavě, myjí se na dvorku a na záchod chodí na latrínu vzdálenou půl míle od domu,“ vzpomína Anthony. „Než jsem šel ráno do školy, musel jsem pro vodu, pak do lesa, uřezat pár větví na koště, abych mohl zamést dvorek. Vyrůstal jsem jako farmářský kluk, pomáhal rodičům pěstovat vlastní jamy a banány. Pak jsem se odstěhoval do Kingstonu.“
Kingston nabízel dvanáctiletému Anthonymu možnosti, které by mu na venkově byly zapovězeny – zejména vzdělání. Bydlel u strýce a zvykal si na „luxus“ vodovodu a splachovacího záchodu. V tehdy mladé čtvrti Portmore, kde strýc bydlel, se snažil najít nové kamarády. „Večer nebylo co dělat, akorát dokončili silnici a jediné místo, kde jste mohl potkat své sousedy, byl obchod na rohu. A tak jsme začali s Ghetto Show, což měla být ta nejúžasnější show na světě… Vyložili jsme bedny na ulici, z prken udělali malé pódium a začali hrát, dokud se nesešli lidé, dokud jich nebylo sto, dvě stě, několik tisíc. Hráli tam tehdejší hvězdy – Shabba Ranks, Supercat, Chaka Demus & Pliers, až se ta naše onehdy malá párty docela proslavila. Byla to událost, kvůli níž se lidé po celý týden těšili na středu večer. A právě zde jsem začal získávat jméno, byl jsem jedním z pořadatelů. Lidé ke mně začali vzhlížet, stal se ze mě cosi jako umělec na dobrou noc, byl jsem posledním zpěvákem, který vystoupil, ať už u nás hrál kdokoliv. Tehdy to začalo…“
Od černého štíra na hvězdnou dráhu
Anthonyho kroky vedou do studia Sonic Sounds, kde natočí pár písní, jednu i s Little Devonem, který ho přivedl do studia Black Scorpio. Na dvorku studia Black Scorpio, kde Anthony trávil většinu času čekáním na svou životní šanci, potkává producenta Richarda Bella a začne nahrávat pro jeho label Star Trail (česky hvězdná dráha, jak příznačné) – což se časem ukazuje jako velmi dobrý tah. Nejenže o něj za pár let projeví zájem i „černý štír“, na který mladičký umělec kdysi tak dychtivě čekal, ale zaujme i další producenty – ačkoliv Star Trail zůstal jakýmsi jeho domovským labelem po řadu dalších let.
Prvním Anthonyho vydaným singlem je píseň Brazil Dance z roku 1994, napsaná pod dojmem výhry brazilského fotbalového týmu ve Světovém poháru. Následuje menší hudební přestřelka s uskupením Future Troubles: nejprve Anthony odpovídá na jejich I n I Who písní Sniff Coke, Future Troubles odpálí jeho smeč skladbou Hong Kong Mi Born and a China mi live, mi originate the Karate business, následuje Anthonyho protiúder Karate Man Who Is You. Anthony B i Future Troubles duní ze všech jamajských diskoték a promotéři žhaví své „cellulars“, jen aby je dostali na své akce. Anthony může poprvé vystoupit na proslulých festivalech Sunsplash a Sting. Přibližně v té době vzniká skutečný megahit, který nejprve není na žádném z nosičů a hitem se stává díky Anthonyho živým vystoupením – píseň „Repentance Time„, v níž vyzývá Bounty Killera a Beenie Mana ke klidu zbraní.
Pro mezinárodní publikum nebyly bulvární šarvátky mezi Beeniem a Bountym zdaleka tak atraktivním tématem jako veřejná kritika Vatikánu v dalším, tentokrát již celosvětovém hitu „Fire Pon Rome„, který vychází v roce 1996. Téhož roku vydává Star Trail Anthonyho první řadové album REAL REVOLUTIONARY, o rok později UNIVERSAL STRUGGLE. Obě alba potvrzují, že pan Blair patří mezi největší naděje reggae a současně je i odhodlaným mluvčím chudých a utlačovaných. Vyjadřuje se i k násilí v dancehallu (skladba „Waan Back“). Třetím v řadě je album SEVEN SEALS. Mezitím však vychází další alba a singly, Anthony se stále častěji objevuje i na různých kompilacích a k dnešnímu dni uvádějí oficiální Anthonyho stránky údaj 1000 (ne, není tam chyba ;o) ) sedmipalců. S dalšími monstrózními čísly dokládajícími nesmírnou píli jedné z nejvýznamnějších osobností současné „yard“ scény nebudu čtenáře zatěžovat.
Na bitevním poli
Bylo jen otázkou času, kdy po kousíčku Anthonyho koláčku zatouží i velký hudební byznys. Pro label TOGETHERNESS natočí Anthony crossoverové album UNTOUCHABLE, o které projeví zájem společnost Universal. Deska obsahuje skladby určené mladému mainstreamovému publiku a pyšní se jmény jako Wyclef Jean, Snoop Dogg nebo Bone Crusher. Pravověrní blonďatí rastové od Hamburku po švýcarské hranice zuří, či alespoň ohrnují nosy a nejeden recenzent mu nemůže přijít na jméno. Některé kritiky přesto působí poněkud nemístně, ignorují skutečnost, že v určitém stupni úspěchu zabředne do mainstreamu nejeden seriózní umělec, aby nakonec zjistil, že legendy píší jen ti, kdo zůstávají sami sebou. Deska má vysokou profesionální úroveň, ale není ničím výjimečná a nemá žádný větší vliv na množství endorfinů vyprodukovaných mozkem posluchače (ale je rovněž možné, že jsem jen českou obdobou pravověrného blonďatého rastamana z Hamburku).
Úplně jinak působí dvojalbum se záznamem koncertu ve francouzském Toulouse LIVE ON THE BATTLEFIELD (2005). Již u úvodního Burnin and Lootin (původně od The Wailers) se vám zježí všechny chlupy a tak to zůstane až do konce třicáté skladby. Tato živá deska představuje průřez Anthonyho tvorbou do roku 2001. Anthonyho koncerty mají neuvěřitelný náboj – což je, jak sám připouští, vliv jednoho z jeho velkých vzorů Ninja Mana – i mystickou hloubku a přesvědčivost sdělení – těmi připomíná svého vůbec největšího hrdinu, PeteraToshe. Zdá se, že rozjetý vlak jménem Anthony B nezastaví kyselé obličeje recenzentů, nekompromisní soukolí šoubyznysu ani únava, která by po více než patnáctiletém maratónu po koncertních pódiích a nahrávacích studiích celého světa byla namístě. Za poslední dva roky vyšly Anthonymu další tři desky – SUFFERING MAN, GATHER AND COME a HIGHER MEDITATION a singly či speciály nahrává jako na běžícím pásu.
Návrat domů…
A kde bere Anthony energii a inspiraci? Inu, můžete si být stoprocentně jisti, že exkluzivní prsatky zubící se z „galerií“ v jamajských telefonních budkách a nabízející své vnady či jen příjemný pokec to nebudou. Zapomeňte též na koks, „urychlovadla“ a „zmašťovadla“ všeho druhu. Anthony jede výhradně na „zelený pohon“ a „ital food“ – chemicky neupravovanou, v zásadě vegetariánskou stravu. A snad i proto, že babička i maminka byly hluboce věřící (babička patřila k Revivalistům, maminka do Církve adventistů sedmého dne) a jako dítě tedy trávil každou sobotu i neděli v kostele, hledal už v rané pubertě vlastní duchovní cestu. Neměl to lehké, když se našel v rastafariánství, babička byla rezolutně proti a maminka ho definitivně vykázala z domu. Následoval učení Prince Emanuela, vůdce kmene Bobo Shanti, jak se tato náboženská skupina sama nazývá. To ovšem v době, kdy se slibně rozjížděla jeho hudební kariéra, která se na oplátku nelíbila duchovnímu vůdci. Princ Emanuel totiž kromě nyabinghi neuznává žádnou jinou duchovní hudbu a i reggae považuje jen za obchod. Zpočátku nebylo mladému Bobo dreadovi dovoleno ani, aby si vzal na pódium turban a oděv, které jsou symboly sekty. Anthony později řekl o Princi Emanuelovi: „Pohlížíme na něj jako na Mojžíše dnešních dní. On je mužem, který mě dovede zpět do Afriky, k opravdové repatriaci. Na Selassieho se tedy díváme jako na Krále, který si zaslouží naše uctívání… Na Marca [Garveyho] jako na Proroka. A říkáme, „Bez Proroka není vize. Bez Krále není život. Bez kněze není spásy. Naše víra učí, že Kristus sestoupil do prachu, aby nás naučil, jak žít a jak dál předávat své vědění… Emanuel je pro nás Kristem dnešních dnů, který sestoupil do prachu, aby nás učil principu Slova.“ Proč právě toto učení, proč repatriace jako hlavní téma jeho textů? „Všichni ostatní jsou určeni místem, odkud pocházejí. Váš původ určují evropští předci, Evropa je pro vás vašim domovem. Netvrdím, že nemůžete odjet do Ameriky nebo na Jamajku, že se nemůžete přestěhovat do Afriky, ale Evropa je a bude vašim domovem. Pro Číňany je jejich domovem Čína, ať už žijí v Americe nebo někde jinde ve světě. My jen říkáme, že černoši potřebují domov, místo, které by je určovalo. Budeme-li sledovat stopu našich genů a předků, naši stopu v historii, přivede nás tato stopa do Afriky… Říkáme tedy, že potřebujeme obejmout Afriku jako náš domov a začít ji budovat sami pro sebe,“ řekl v rozhovoru pro JahWorks.org. „Trpí-li tvá země bídou, i tvá hrdost a důstojnost jsou bídné. A nejde jen o tebe, celý národ trpí bídou. My říkáme: pokud bychom byli schopni začít sami sebe vnímat jako národ černého muže, jako Afričany, situace v Africe by nebyla tak neutěšená. Nebylo by tolik útlaku, lidé by netrpěli ve špatných sociálních a hygienických podmínkách a většina z nich by nebyla lapena v beznaději a bídě, z nichž nevidí žádná východiska. Cítili bychom povinnost odejít alespoň na čas do Afriky a podělit se o vědění, které jsme shromáždili na Západě. Žije tolik pohádkově bohatých černochů, kteří nevědí, co s penězi, a tak je utrácejí za chlast a doutníky, živí jimi své sobectví. Kdyby celý národ hrdě povstal, aby situaci změnil, určitě by to mělo obrovský význam.“
* Princess T pro Jahmusic (2006)
Další Videa:
Demage
Mr. Heartless
Someone Loves You
Lighter / ft. Wyclef Jean + Bonecrusher
Shelly / ft. Perfect
Police / live
Anthony B @ SummerJam
live @ Sting 2002 / + Sizzla
