Opustil nás Bunny Lee. Krátká a jednoduchá věta, za kterou se se schovává život jedné z nejdůležitějších osobností jamajské hudby, která nesmazatelně ovlivnila i světový pop. O tom svědčí třeba i to, že o jeho skonu v průběhu tohoto týdne psal třeba i The Guardian, Pitchwork nebo časopis Rolling Stone. V českých hudebních médiích už to tak slavné není, ale od toho je tu Jahmusic, tak to pojďme hned napravit. Bunny Lee byl autorem mnoha kultovních songů…
Edward O’Sullivan Lee se narodil 23. srpna 1941 jako syn obuvníka z Greenwich Farm v Kingstonu. Jeho profesní příběh se začíná psát už počátkem šedesátých let, kdy dělal elektrikáře a jeho švagr Derrick Morgan jej v roce 1962 doporučil Dukeovi Reidovi, který jej poté najal jako studiového technika ve svém Treasure Isle (jednoho ze tří největších studií té doby). Poté dělal podobnou práci i u čínsko-jamajského producenta Leslieho Konga a následovala práce pro Kena Locka, kde měl na starosti i finance a propagaci. Z nabitých zkušeností pak Bunny založil první vlastní label Lee´s Records a později pak založil i značky Striker Lee, Jackpot nebo Third World, z jejichž vinylovými singly se mnozí roots selektoři nejspíš také potkali, ale nepředbíhejme.
Striker produkoval zásadní kousky už v éře rocksteady. Z mnoha songů jmenujme alespoň pár nejznámnějších: Lester Sterling & Stranger Cole a jejich duet Bangarang byl jeden z jeho prvních velkých hitů, po kterém následovaly produkce třeba pro Derricka Morgana nebo Pata Kellyho. Hitovka My Conversation od Slima Smitha & The Uniques z Leeho pak udělala jednoho z nejžádanějších producentů Jamajky. V letech 1967-1972 produkoval ikonické hity nejen pro Slima Smitha (namátkou Everybody Needs Love, Love and Devotion atd.), ale také megahit Better Must Come pro Delroye Wilsona (který si svého času před volbami vypůjčili JLP i PNP jako svou hymnu pro lepší zítřky), nesmrtelný hit Cherry Oh Baby pro Erica Donaldsona, Stick By Me pro Johna Holta a snad prý měl prsty dokonce v klasice I’m Still In Love od Altona Ellise, kterou jsme dodnes považovali za dílo ze Studio One (jestli někdo víte přesně, jak to bylo, dejte nám vědět). Tento známý song se každopádně objevil na dvoudiskové antologii Leeho tvorby.
Začátkem semdesátých let se Bunny Lee stává zásadní postavou v propagaci jamajské hudby ve Velké Británii, kde podepsal smlouvu s Pama a Trojan Records. V roce 1969 produkoval také debut Maxe Romea jménem Wet Dream a pomohl mu s jeho fenomenálním a skandálním prvním turné po Anglii. Titulní song dostal pro své téma zákaz vysílání v BBC Radio a přesto se udržel 26 týdnů v britské hitparádě.
V druhé půlce sedmdesátých let je Bunny Lee společně s Lee Perrym jediným vážným konkurentem hitového monopolu Studio One a Treasure Isle. Spolupracuje se zásadními hlasy té doby a nahrávali u něj Johnny Clarke, Horace Andy, Linval Thompson, Owen Gray nebo třeba Cornell Campbell, jejichž společný song I am the Gorgon je natolik ikonický, že se stal přezdívkou obou autorů. Bunny je také u prvních experimentů King Tubbyho s dubem a podporoval jej v hledání akorátního zvuku efektů a přidávání klapů a gunshotů. Později většinu Leeho instrumentálek převedl do dubwise podoby King Jammy. Někdy tou dobou si Bunny Lee jako jeden z prvních producentů všiml potencionálu, že lze používat instrumentální verzi rovnou pro více zpěváků. Říká se, že za to mohla nouze, protože tehdy ještě neměl vlastní studio, ale to nemění nic na tom, že se tehdy zjevil princip riddimu, který dodnes formuje jamajskou hudbu. Jeho studiová kapela se jmenovala The Aggrovators (podle obchodu Agro Sounds, který měl Lee koncem šedesátek), v které se vystřídala neuvěřitelná plejáda špičkových jamajských muzikantů včetně mistrů, jako jsou Sly & Robbie, Jackie Mittoo, Tommy McCook, Aston Barrett, Carlton „Santa“ Davis, Earl „Chinna“ Smith, George „Fully“ Fullwood, Ansel Collins, Bernard „Touter“ Harvey, Tony Chin, Bobby Ellis nebo Vin Gordon.
Bunny Lee se také specializoval se na deeyejské verze klasických zpívaných písní a spolupracoval snad se všemi zásadními deejays té doby, jako jsou U-Roy, I-Roy, Dennis Alcapone, Barry Brown, Prince Jazzbo, U Brown, Dr. Alimantado, Jah Stitch, Trinity nebo Tappa Zukie. Většinou šlo o rychlou produkci u King Tubbyho na klasických instrumentálkách od Studio One nebo Treasure Isle za účelem dostat co nejrychleji deejay verze mezi lidi a jako b strany sedmipalcových vinylů. V osmdesátých letech si Lee kupuje studio Joea Gibbse a pokračuje ve dubové spolupráci s Jammy´s. Zúčastnil se ale i práce pro začínající dancehallovou generaci, kdy například produkoval desku pro teprve desetiletého Beenie Mana.
Velikost Bunnyho Lee, který dostal v roce 2008 vyznamenání za zásadní přínos hudbě od jamajské vlády, se také dobře pozná i v jeho přesahu mimo svět reggae. Některé jeho písně se totiž dostali do zlatého fondu popových hitů. Například Cherry Oh Baby se dočkala verze od UB 40, Rolling Stones nebo německých Seeed. Co je váš oblíbený song z jeho produkce?
* Boldrik & Admiral K
