Dnes je to přesně dvacet let, co zemřel Kaya, mladý talentovaný reggae zpěvák z ostrova Mauricius. Jeho příběh rozhodně i s odstupem času stojí za připomenutí. 16. února 1999 tedy o pět dnů dříve se svou kapelou hrál na manifestaci za legalizaci konopí, kde se jeden z místních republikánských politiků kvůli nadcházejícím volbám vyjádřil kladně tímto směrem. Radostnou atmosféru z této podpory pak někteří rastové vzali natolik euforicky, že rovnou odpálili kouř a poslali jej dál. O pár dnů později si ale pro několik z nich přišla policie. A mezi nimi byl i Kaya, který byl převezen do vězení přezdívaného Alcatraz. Byla vypsána vysoká kauce deset tisíc rupií, kterou se podařilo jeho manželce, kapele a přátelům dát dohromady. Přesto právnická klička posunula propuštění z pátku na pondělí, což se mu stalo osudným. Už ven nevyšel živý, oficiální zpráva zněla, že si to pod vlivem drog udělal v cele sám. Doktor Ramstein z vedlejšího ostrova Reunion, který jej tehdy ohledával jako koroner to ale nepotvrdil, což vedlo k pochopení, že byl umlácen. To vzedmulo velkou vlnu protestů proti vládě známých jako 1999 Mauritian Riots, ale Kayu to už nevrátilo. Další z mnoha obětí globální represe vůči rostlině, která může tolik pomoci, je smutnou vzpomínkou, ale zároveň možností připomenout si jeho tvorbu a odkaz, který přinesl zcela nový žánr, který je dnes jedním z nejpopulárnějších na ostrovech v okolí.
Joseph Réginal Topize aka Kaya se narodil v kreolské rodině na ostrově Mauricius 10. srpna 1960. Doma měl čtyři sourozence, táta byl námořník a tak Joseph vyrůstal u svého strýce. Bylo to v chudobě, navíc s tmavší pletí opovrhovaný bílými přistěhovalci. Musel pracovat od nějakých osmi let, peníze na vzdělání ani náhodou. Útěchou mu byla od šestnácti jeho kytara. Začal brzy hrát po svatbách a tancovačkách hity od Santany, Deep Purple, Mikea Branta a dalších. Jeho první kapela si říkala Wind and Fire. Pak ale uslyšel Boba Marleyho a to mu změnilo život. Přestal dělat pop-rockové předělávky, převzal si jméno Kaya podle slavného alba z roku 1978 a Marleym se doslova inspiroval jako vzoru hudebním i politickém. Jako talentovaného kytaristu si jej vyhlídla kapela Lélou Menwar právě s nimi Kaya absolvoval první vlastní koncert a později i natočil studiové album Letan lenfer.
Po turné Kaya dal dohromady s kamarády z rodného města Roche-Bois vlastní novou kapelu Kaya et Racinetatane, kterou pojmenovali po malajském princi, který žil na Mauriciu v exilu. Nová skupina do svých koncertů zařadila vedle vlastního heavy roots reggae i Marleyho hity. Během času si ale prý Kaya začal uvědomovat, že kořeny a kultura reality Jamajky a jeho domovského ostrova jsou zcela rozdílné. A tak to zkusili jinak – v roce 1986 spojilo s reggae tamní žánr sega a vznikl tak nový styl jménem seggae. A ten se stal na ostrově spolu s reggae natolik populárním, že dnes existují desítky umělců, kteří se seggae v indickém oceánu věnují. Je dobré vidět, že výročí jeho zbytečné smrti dnes alespoň symbolilcky připomíná i tamní Ministerstvo kultury několika koncerty po Port Louis. Creole Speaking Union realizují setkání u kulatého stolu nad jeho texty a večer proběhne velký koncert v Port Louis Waterfront Esplanade, kde vystoupí se vzpomínkou na Kayu tamní projekty Dagger Kkila and the Soul Frequency, Blakkayo, Steeve Laridain, Soldat Zion, Darriana Amerally, Atelier Mo’zar, Eric Triton, La Nikita a další. Seggae žije! Kayo spi sladce, tvůj odkaz žije!!!
* Admiral
