Cheikh Lo: Původní rozhovor pro JahMusic!
Koncert senegalského skladatele, zpěváka a bubeníka Cheikha Lo byl bezesporu jedním z vrcholů letošního festivalu Colours of Ostrava – a nejen jeho. Mnoho novinářů a lidí zde řešilo pseudo-otázku, kdo je králem africké hudby – zdali malijská legenda Salif Keita nebo snad právě vycházející hvězda Lo. Jestliže velkolepá sobotně noční show západo-afrického bigbandu s pomenším obtloustlým albínem se šlechtickou krví vskutku působila královským majestátem (místy až velikášstvím), byl podvečerní nedělní koncert muslimského bratrstva v tradičních barevně záplatovaných hábitech v čele s vysokým pohublým dreadatým šejchem nabit zvláštním a požehnaným klidem, vnitřní energií a čirou radostí z hudby. Cheikh Lo zde opět potvrdil, že je jedním z duchovních vůdců nové africké hudby a jeho citlivá a nenásilně jazzové propojení latinsko-americké a senegalské hudby bylo tentokrát přesvědčivější (alespoň pro mě) nežli Keitova také jedinečná a vynikající, ale přece jen spíše pop-rockově bombastická euro-pan-africká fůze.
Po vskutku úchvatném a nezapomenutelném koncertě kapely Cheikha Lo rozechvívajícím při západu slunce nejedno srdce a nejedny nohy, jsme dlouho vychutnávali radost z hudby a ze života. A potom do nás s Honzou Koukalem tak dlouho hučel Lukáš Kolíbal a další kamarádi, až jsme se odhodlali vydat se do zákulisí moravsko-slezského hradu a požádat slovutného šejcha o audienci. Na kapele, která zrovna dojídala večeři byla znát únava, zejména samotný Cheikh působil vyčerpaně a vypadal mnohem shrbenější a starší než působil na pódiu – přesto ochotně svolil k rozhovoru, i přes jisté obavy z jazykové bariéry (žel my neumíme moc francouzsky a on zas zcela nevládne anglicky…)
O CHUTÍCH A BARVÁCH HUDBY S DREADATÝM MUSLIMSKÝM LATINÍKEM
Honza: Mohl by jste nám říci, jak se vám líbil dnešní koncert?
Ano. Moc se mi to líbilo! Je to poprvé, co jsem přijel do Čech – a pro mě je velkým privilegiem, že jsem mohl hrát právě na tomto festivalu.
Johannes: Chtěli jsme se také zeptat, jestli snad nejste obvykle zvyklý hrát déle, protože se nám váš koncert zdál bohužel trochu krátký…
Ano, měli jsme pouze něco málo přes hodinu. Někdy ale hrajeme déle – například včera jsme hráli v Barceloně, a měli jsme vyhrazenou také jen hodinu, ale nakonec jsme hráli více než dvě hodiny! Skončili jsme někdy po druhé hodině po půlnoci a v pět ráno jsme už odjížděli z hotelu. Měli jsme zpoždění a na tento festival jsme dorazili přímo z letiště, takže všichni jsme také byli dost unaveni. Přesto jsme ale hráli přesně podle programu, což je potřeba, protože tu přece vystupovala spousta kapel. Když máte samostatný koncert, tak je to jiné.
H: Takže to pak hrajete třeba celou noc?
To je různé, ale když koncertujeme třeba v Africe, tak opravdu hrajeme skoro celou noc – začneme třeba až po půlnoci a končíme ve tři ráno. Ale na festivalu, kde vystupuje více kapel, musí být prostor pro každého.
J: Velice se mi líbila vaše zvuková zkouška. Často to bývá tak, že každý muzikant dlouho zvučí svůj nástroj, ale vy jste společně rovnou vystřihli takovou pěknou jazzovou improvizaci…
Ano před každým koncertem je třeba se sladit a dobře nazvučit celou kapelu. Takže jamujeme a při tom zvučíme. V jednu chvíli chce třeba klávesista lépe slyšet můj zpěv do odposlechu, takže se prostě zvučí dokud nejsou všichni spokojeni.
H: Jaký je to pocit, když máte koncert a vidíte, že většina lidí vám možná úplně nerozumí a není moc zvyklá na vaše rytmy? Takže hrajete a vidíte, že publikum tam jen tak stojí a dívá se – ti lidé třeba nevědí, jak na vaši muziku tančit?
Možná že to nevědí, protože je to pro ně něco nového – ale kdo bude chtít, tak porozumí. Teď když jsme sem přijeli naši hudbu představit, tak je to možná pro mnohé jakýsi objev, ale také si můžete koupit cd a poslouchat tu hudbu doma – a pomalu těm rytmům začnete rozumět. To je přirozené – třeba když nějaký Čech přijede do Afriky a nebude chápat naší hudbu, tak se přece alespoň může pokusit – je to taková kulturní výměna.
J: Možná by jste nám teď mohl něco říci o koncepci svých desek – protože každé vaše album je jiné a má jinou koncepci.
Ano, pro mě je tohle prostě fakt. Nemůžete dělat stále stále stejnou muziku. Například teď jsem právě dojedl kuře s makaróny (které šejch – na muslima možná trochu překvapivě – zapíjel nefalšovaným českým pivečkem! – pozn. překl.) – ale přece nemůžu jíst zítra i pozítří pořád to samé. Existuje přece tolik různých jídel a chutí – to je život a je tomu také tak i v hudbě! Nechci hrát třeba jen reggae – nebo salsu či rock. Samozřejmě, že bych to tak mohl dělat, ale když tolik cestujete a poznáváte a učíte se tolik různých hudebních stylů – a potom jdete nahrávat do studia, tak tam chcete zachytit všechny ty zkušenosti – víte, jak to myslím? Pro mě je to zkrátka fakt. Protože, když budete vydávat stále stejnou muziku – jedno album stejné jako druhé – tak to sice nemusí být tak špatné, ale co dál? Proto se musím stále snažit, aby byli posluchači spokojeni – a to není snadné, protože lidé jsou komplikovaní a někdy naopak chtějí slyšet pořád to samé, to co už znají. Ale proč? Proč bych neudělal něco nového, když mám tu možnost – je to přece pořád dobrá hudba. A hudba, podle mě, nemá žádné hranice! Hudba ani kultura.
J: Takže jaká byla hlavní idea a koncepce pro vaše poslední album LAMP FALL?
Je to stále stejná idea, ale jiná barva. Pořád vlastně dělám tu samou hudbu, hranou ale na různé nástroje – třeba i na nástroje, které v Senegalu nemáme – a tyhle nástroje pak té hudbě dají jiné zabarvení. A také si myslím, že to je pro hudbu a její budoucnost důležité – nezůstávat na místě.
H: A děláte také různé aranže pro studiové nahrávky a pro koncertní vystoupení?
Ano, při živém vystupování na pódiu děláme různé aranže – to je přirozené.
H: To ano. Takže například, když nahráváte ve studiu, musíte přemýšlet o tom, jak ty písně zkrátit nebo se zaměřit na nějaké zvláštní momenty a podobně? A jak je to s producenty – máte pro každé album vždy stejného producenta?
První a druhé CD (NEE LA THIASS a BAMBAY GUEEJ) produkoval Nick Gold pro World Circuit Records a Youssou N’Dour. Třetí CD (LAMP FALL) produkoval Nick Gold a já. Pro mě je producent něco jako banka. Protože já mám své muzikanty a vím, co dělám. Máme svou hudbu, ale nemáme možnosti, jak ji vydávat – a pak přijde někdo, kdo té hudbě třeba tolik nerozumí, ale tolik se mu líbí, že ji chce nějak podpořit a vydat. A to je podle mě role producenta.
H: Mohl by jste nám přiblížit texty svých písní? Zdálo se nám, že jedna píseň byla dokonce ve španělštině…
Ve španělštině? …Aha, ale španělsky byla pouze jedna fráze („Te quiero…“), jinak zpívám ve své rodné řeči (wolofštině – pozn. překl.). Ale příště zas mohu kousek písně zazpívat třeba anglicky, česky nebo japonsky – nejsou tu žádné hranice.
H+J: A jaké mají vaše písně poselství?
Ale teď vám nemohu vysvětlovat všechny texty, protože třeba na posledním cd je třináct různých písní – ale v bookletu jsou všechny přeloženy do francouzštiny a angličtiny…
J: Ale když hrajete pro publikum, tak co vlastně chcete lidem předat? Jde pouze o hudbu nebo i o něco jiného?
A nyní položím otázku já vám: co si myslíte, že předávám kromě hudby? A proč tedy vlastně hraju?
J: Četl jsem nějaké vaše texty a vím, že ty písně jsou velmi duchovní – ale dnešní koncert byl pro mě spíše čistou radostí. Cítil jsem čirou radost z hudby a také velmi dobré vibrace…
Ano! I když jsme byli dost unavení, tak každý z nás chtěl něco dát i vaší duši a udělat vás šťastnými. Protože když se lidé radují, tak i muzikanti mají radost. A kdyby lidé nebyli spokojeni, tak my bychom se pak trápili a nemohli jsme klidně spát… Ale dnes se to snad všem líbilo, takže to je pro nás dobré – to má myslím rád každý muzikant.
J: A je něco, co by jste rád řekl na závěr? Co by jste vzkázal lidem v České republice?
Lidem v České republice bych chtěl především poděkovat za tento velký a výborný festival. Lidé skvěle reagovali a to je pro mě hodně pozitivní. A říkám vám, že až přijedeme příště, tak to bude ještě lepší. Děkuji.
J+H: Moc děkujeme!
* přelouskal Johanes
poděkování Colours Promotion za akreditaci (a za koncert Cheikha Lo a vůbec celý festival!) a panu Polypovovi z PJ Music za zprostředkování rozhovoru (a distribuci Cheikhových desek a vůbec africké hudby!)
