Jednou z reakcí francouzské vlády na nedávné nepokoje ve Francii byl i zásah proti rapperům. Vláda nyní podporuje cenzuru a omezuje tak téměř jedinou možnost jisté skupiny mladých lidí svobodně se vyjádřit a přiblížit tak ostatním realitu jejich každodenního života.
„Francie je země plná poldů / Na každym rohu jich je 100 / Zabíjejí beztrestně“
„Prokletý ghetto v zakázaný zóně/ Armáda poldů z kterejch čiší nenávist/ Mladí se vymkli kontrole/ Nemáme co ztratit/ Hořící auta / Čtvrti v plamenech / Dneska večer máme party“
„Francouzi už dokonce nemají ani prdel! /…Sem znechucenej touhle zemí / Není ale žádnej způsob, jak bych se mohl stát Angličanem / Nebo Švýcarem nebo kreténem nebo hmyzem“
„Miluju policajty, ale jenom když sou tuhý…“
Ne, tyhle úryvky nepocházejí od rapperů, kteří jsou v současné době obviňováni z podněcování jednoho z nejhorších povstání, které Francie zažila od května 1968. Byly napsány už v roce 1985 (!) a pocházejí od ctihodných a uctívaných francouzských anarchistů, resp. anarchistických skupin (Renaud, Les Béruriers Noirs, Léo Ferré a Georges Brassens), které se na francouzské mainstreamové a hudební scéně pohybují už celé dekády. Přesto nikdy nebyli pronásledováni a omezováni cenzurou tak, jak jsou v současné době francouzští rappeři.
Pronásledování podpořilo 153 členů Poslanecké sněmovny a 49 senátorů, což jen dokumentuje rostoucí vlnu netolarance a fanatismu, kterou byla zachvácena vládní koalice. Od listopadu, kdy ve většině ze 750 francouzských ghett propuklo násilí, konzervativci pod vedením ministra vnitra Nicholase Sarkozyho, ostře vystupují proti polygamii, ilegální imigraci, smíšeným manželstvím, lekcím dějepisu o francouzském kolonialismu a nejnověji také proti rapu, který údajně k povstáním podněcuje. Tato tvrzení zavánějí populismem a politickým oportunismem. Znepokojující je ovšem podpora, které se vládě v tomto jejím počínání dostává. Ministr spravedlnosti Pascal Clément souhlasil s možným podáním žaloby na interprety Smal, 113, Ministere Amer, Lunatic, Fabe, Salif a Monsieur R. Hrozí jim žaloba za „bílý rasismus“ a nenávist vůči Francii.
Směšné na celé záležitosti je, že skupina Ministere Amer se rozpadla v roce 1995, Lunatic v roce 2002 a DJ Fab skončil před pěti lety. Ve stejném roce skupina 113 nahrála písničky, které mají být v současnosti příčinou nepokojů. Zarážející je, že v době svého vzniku za nebezpečné považovány nebyly a album dokonce získalo dvě prestižní ocenění (francouzská obdoba Grammy).
Jakkoliv to je absurdní, rapperům opravdu hrozí nebezpečí. Např. Monsieur R., vlastním jménem Richard Makela má na krku obvinění za pobuřování veřejného mínění. Datum soudu je stanoveno na 6. února 2006 a rapper může být odsouzen až ke třem letům vězení a pokutě 75 000 euro. Monsieur R. se hájí tím, že užívá prudké výrazy jen proto, aby tím zabránil explozi násilí v ghettech a celý proces označil za hon na čarodějnice. Jeho videoklipy byly sice staženy z televize, CD se však stalo hitem měsíce. Naštěstí se soudy v současné době zdají být poněkud zdrženlivější ve vynášení svých rozsudků.
Rappeři však politickému pronásledování jen nečinně nepřihlížejí. Již léta varují všechny ty, kdo jsou ochotni poslouchat, že na obyvatele ghett by se nemělo zapomínat. Kery James a 113 společně vydali album s názvem POUR RIEN. Výtěžek z této desky má být věnován rodinám Ziada a Bouna, dvou chlapců jejichž smrt 27. října byla na počátku nepokojů.
Jen málokdo zpochybňuje drsný slovník, který rappeři používají. Násilí ale bylo v textech vždycky přítomné. Navíc texty jsou něco jako kroniky sociálního prostředí, ve kterém lidé v ghettech žijí. „Jen si vybíjejí svůj vztek a agresi skrz poezii“, vysvětluje Christian Bethune, filosof a autor knihy o rapu. „Tato poezie má symbolickou formu. Jestliže jim zabráníte projevovat se tímto způsobem, nedokážu si představit, co se stane.“
Zatímco stát ztrácí čas se soudními přemi, které může jen těžko vyhrát, ekonomické, sociální a politické důvody, které stály na pozadí povstání jsou stále přehlíženy. Jen těžko si můžeme představit soud, který odsoudí rappery, aniž by stejně naložil s výše zmíněnými texty anarchistů. „Rap je součástí naší kultury a má právo na to, být uznáván“, říká představitel opozice Jean-Marc Ayrault. Tak zní slušná verze. Rapové duo Tandem to však podalo trochu jinak: „I´ll fuck France until it loves me.“
z www.mondomix.com přeložila Dany
links:
www.113online.com
www.45scientific.com/lunatic.htmv
