One step behind the sound III

GunJah Records 2001

Občas mám pocit, že je česká hudební scéna ještě v plenkách, nebo naopak už dávno ve starobním a zcela neoriginálním důchodu. Po otevření hranic a přívalu kvalitní zahraniční muziky domácí hudebníci jako by zpohodlněli, kluby i jednotlivce ovládl DJing a na originální tvorbu nějak už nezbývá prostor a finance. Tato situace vede ke ztrátě pocitu konkurence, často hlavního hnacího motoru hudebníků. Nám konečným spotřebitelům se pak dostávají do rukou a k uším ne příliš kvalitní nahrávky, jinak třeba i dobrých hudebníků. Jsme proto vždy nadšení, když vidíme, že tu jsou lidé, kteří hudbu cítí jako misi a mají snahu přispět svou tvorbou. Žel je totiž v Čechách obvyklé, že mnoho lidí raději kritizuje ty ostatní, než aby sami začali něco dělat. To je první důvod, proč si velice ceníme, že tu tato kompilace je.Podle krátké informační větičky v jednoduchém, ale pěkném bookletu, mapuje undergroundovou ambientní scénu bývalého Československa. Není to ale jen minimalistické vlnění, ale docela pohodově klidná nálada a lehce zakouřené rytmy balancující mezi trip hopem a dubem. Většinou tedy asi kompilaci nejlépe oceníme při relaxování a chill-outu s výhledem na noční velkoměsto. První skladba je od Ear Drum Kru, která je směsicí městských zvuků a tónů, vypovídajících o životě ve městě a zároveň o celém následujícím ději CD, z kterého ty periférie prostě jsou cítit. Druhý projekt na kompilaci je Genesis A.N.D. Catastrophe od nichž můžete slyšet píseň Put You Backx s jemným dívčím hlasem a trip hopovým rytmem. Pěkně na to navazuje Praskot od Petra Míkovce, který je tu paradoxně nejdubovější a nejrozjetější skladba na desce. Na jeho samostatném albu Vogelwijk mi to tak nevyznělo, ale tady mi teprve docházejí jeho kvality, i když mi říkal, že rozhodně není žádný ortodoxní dubhead. Velmi povedená pecka, za kterou už následují Babylon Station ve vydavatelském syncromixu. The Train je hodně příjemný ambientní dub okořeněný trip hopovou náladou, éterickým vokálem a delayem. Opravdu moc pěkná a pozitivní nálada, kterou si pořádně užijte, protože následuje katapult k už ne tak optimistické vizi.
Následující Popelavý svit od Tomáše Hladíka je výlet s rytmickou mašinkou a dechovým nástrojem připomínajícím mi zvuky Indie. Docela zajímavé, ale nic překvapujícího jsem v monotónním rytmu ani na několikátý poslech ještě neobjevil. V šesté skladbě je prostor pro ambientní epos Futura od projektu Eleven Clouds, z kterého mám pocit, že autoři vidí naší budoucnost opravdu hodně pesimisticky. Země po atomovém výbuchu, zoufalý život ve vyprahlé krajině a stroje chrlící stále nové stroje, kteří se chystají spolknout poslední přeživší – to jsou obrazy, které se mi vybavují při poslechu této futury. I když pravda je, že ke konci v mé fantazii přichází z pouště karavana, která možná přináší spásu…
Další na pořadí je skladba Underwater Cities, která začíná vizualizací výbojů elektrických zářivek v gigantické podmořské ubytovně. Při pohledu z okýnka své kóje vidím nekonečnou kolonu nákladních ponorek, které přivážejí potraviny a pohonné hmoty. Propulsion se podařila opravdu moc příjemná náladovka, která ani nepůsobí moc temně, což mně moc teší. I následující Palmolive od Ecsona Valdese je radostná i když trošku syntetizátorovým přístupem. Nevím jestli tu skladbu stvořil ve vaně nebo mu byly inspirací dálné ostrovy plné palem, každopádně to zní zajímavě i s tím samplem psacího stroje, klávesama a trumpetkama.
Devátý a předposlední track je příjemný rytmus tykající si s abstraktním hip hopem a zvukem starých orkánů. Jméno autora Aleks Swanson zní také hodně skandinávsky, a tak si představuji zasněženou krajinu a výzkumné středisko na jemné, jemnější a vůbec atypické vibrace na severním pólu. Tato vize se mi moc líbí, protože jako jediná zní, že je hraná živou kapelou. Ona sice asi není, ale zní to tak, a to se mi líbí, že lze docílit přirozeného a libozvučného zvuku i počítačovou cestou.
Následující prostor na kompilaci je věnován projektu Špeky a jejich abstraktní skladbě Time. Zajímavý, ale strojový rytmus se smyčcovým samplem se postupně rozpadá a defragmentuje tak, aby vás na konci vyplivnul k závěru desky. Tam jsou smyčky od Joergena Bleikeho, které mě ale vůbec nebaví, protože mi znějí, jako by to celé bylo puštěné pozpátku… Ono to ale možná není na škodu. Cesta tam a zase zpátky k městským zvukům. Najednou si třeba uvědomíme, jak zajímavě zní zvuk motoru v autobuse nebo úžasná rytmika slyšitelná za jízdy ve vlaku.

Pro někoho to celé může znít možná až šedivě, neosobně a jednotvárně. Nemyslíme to ale nijak zle! Doba, kdy byl člověk přirozenou součástí přírody je dávno pryč, a my jsme chtě nechtě součástí globální městské kultury, kde se naše jedinečnost ztrácí v davu. Je proto logické, že se to projevuje i v hudbě. Chybí mi ale optimismus a nadšení pro pěknější budoucnost. Některé skladby na kompilaci na mně působí přesně obráceně a přijdou mi až příliš roztahané a monotónní. Možná ale jen nerozumím takovému přístupu. Každopádně zajímá-li vás experimentální tvorba je určitě zajímavé si to celé poslechnout.

Přesto posíláme velké díky za energii labelu GunJah records, což je vlastně jen jeden muž, který, protože miluje hudbu, ji i podporuje – Alexandr (Saša) Rebjonok aka Syncrospace. Kromě Sašova projektu Babylon Station zatím žádný z projektů, které se na  ompilaci podílely, nevystupuje na živo, takže jsem vlastně rád, že jsem je vůbec mohl uslyšet. Z převážné většiny se totiž jedná o projekty, které tvoří, jeden, dva lidé, počítač a někde možná i ampler. Lidé jako například the Orb nám sice ukazují, že to vlastně nevadí, a jejich koncerty jsou stejně vždy velkou podívanou. V Čechách je na to naše nepříliš průbojná experimentální scéna ale asi zatím moc introvertní. Nevadí, věříme vám a těšíme se, že nás příště dostanete svým nadšením a radostí a že takových kompilací bude vycházet více do roka.

Lenka Světlonošová & Lukáš Kolíbal

stránky vydavatele, GunJah records: www.techno.cz/gunjah