Zemřel praotec afrobeatu Tony Allen, vzdáváme poctu této velké hudební legendě

Jeden z nejpozoruhodnějších bubeníků planety Tony Allen zemřel ve čtvrtek večer v pařížské nemocnici na selhání srdce ve věku 79 let. Nejen Afrika tak po březnovém odchodu Manu Dibango oplakáva dalšího hudebního giganta. Tony Allen byl zcela zásadním muzikantem, který vytvořil a inspiroval vznik nigerijského afrobeatu. Jako člen Fela Kutiho legendární kapely Africa ’70 zásadně pomohl evoluci v umění bubnování, přinesl polyritmické groovy a nový přístup, který inspiroval vícero dalších generací muzikantů včetně legend, jako jsou Meshell Ndegeocello, Peter Gabriel, Flea, Damon Albarn nebo Brian Eno, který jej dokonce nazval jedním z největších muzikantů dvacátého a jednadvacátého století.

“Bez Tonyho Allena by nebyl žádný afrobeat,” prozradil jednou král žánru Fela Kuti, který jej potkal v roce 1964 a ihned angažoval do své první kapely Koola Lobitos. Ta prý tehdy byla v Lagosu tak progresivní, že to málokdo dokázal ocenit. “První věc, na kterou se mně Fela tehdy zeptal bylo: “Ty jsi ten, kdo řekl, že je nejlepší bubeník v zemi?” vyprávěl mnohem později pan Allen. “Smál jsem se a řekl jsem mu, že to jsem nikdy neřekl. Zeptal se mne, jestli umím hrát jazz a tak jsem řekl, že ano. Zeptal se mně, jestli umím hrát sóla a tak jsem znovu odpověděl, že ano… S Koola Lobitos to bylo, jako by do země přišel revoluční hudební styl. Lidé tehdy byli zvyklí na highlife… Bylo to na lidi trochu zvláštní,” prozradil Tony Allen v jednom rozhovoru. Lagoská klubová scéna jej vytrénovala i v dalších žánrech – byl schopný hrát americkou latinu, africké dechy, jazz nebo tradiční highlife. “Museli jste umět zahrát to všechno, protože po tom byla v klubech poptávka. S Fela Kutim v roce 1969 navštívili USA a tato zkušenost jim pomohla lépe definovat svůj zvuk – taneční muzika v podání celé kapely, dechová sekce, kytarové riffy, hyperaktivní basová linka… Stejně jako v americkém funku i v afrobeatu může každý nástroj fungovat jako perkusivní pohon, který pohání písničku dopředu. A to na sakra dlouhé trati, v jejich tvorbě to gradovalo vždy kolem desáté, dvanácté nebo sedmnácté minuty… (!) A tak se zrodil legendární projekt Africa´70.

“Neexistuje žádný jiný band, jako byli Africa ’70 a není žádný jiný bubeník, jako je Tony Allen,” vysvětloval před pár let Felův syn Femi Kuti v interview pro Rolling Stone. Allen a Kuti spolu nahráli za více než dekádu  spolupráce několik zcela zásadních alb, jako jsou Gentleman (1973), Expensive Shit (1975) a asi nejznámnější kousek Zombie (1976). V roce 1978 pak ale Tony Allen odešel na sólovou dráhu, protože Fela byl natolik revoluční kritik stávajícího systému, že se stal trnem v oku tamnímu režimu. Pral se se zákonem, nebo se oženil se všemi zpěvačkami své kapely, aby je mohl vzít na turné.

Tony Allen nakonec přežil Felu o 23 let, kterému se kupodivu nestal osudným nigerijský režim, ale AIDS. Z jeho nejznámnějších dalších projektů je spolupráce s Davidem Albarnem (Blur, Gorilazz…) na projektu the Good, the Bad and the Queen, na kterém se podílel také Paul Simonon z the Clash nebo Simon Tong z the Verve. Samostatný projekt vznikl také na ose Allen, Albarn a Flea z Red Hot Chilli Peppers, který pod jménem Rocket Juice & the Moon vydal desku v roce 2012. V posledních letech života se Allen vracel ke svým jazzovým kořenům – natočil EP pro svého hrdinu Arta Blakeyho a s Jeffem Millsem nahrál album Tomorrow Comes the Harvest. V únoru 2020 vyšlo poslední album Rejoice, kde se Tony Allen potkal se slavným jihoafrickým trumpetistou, kterého znáte pod jménem Hugh Masakela. V Česku vystoupil několikrát díky festivalu Respect, naposledy v červnu 2019. Doporučujeme v podstatě cokoliv z jeho bohaté diskografie, rozhodně to stojí za poslech. A závěrem níže již zmínění Gorillaz včera vypustili na Tonyho počest nový song, kde na jeho rytmech rapuje jak o život britský Skepta! Rest in Peace

* Admiral Kolíbal aka Papa L