Damian Marley: Exkluzivní interview po pražském koncertu!

Gongzilla v Praze? Více než dekádu jen sen z říše fantazie, letos pak konečně i realita, kterou jsme si jako produkční tým neuvěřitelně užili. A stejně tak i 2500 lidí, kteří se narvali do Velkého sálu pražské Lucerny, který něco podobného ještě nezažil. Zkrátka a dobře – 29. srpna 2016 se psala historie – a my jsme velmi vděční, že jsme mohli být u toho! A navíc jsme se mohli zeptat přímo Damiana na jeho osobní pocity po show, z čehož vznikl moc příjemný reasoning. Vedle mini rozhovoru pro Českou televizi je toto exkluzivní české interview, které najdete jen na stránkách Jahmusic.

L: Měl jsem na úvod na jazyku otázku, jak jde turné? Ale před chvilkou to byla taková síla, že se musím zeptat rovnou – jak sis užil pražskou premiéru?

Bylo to moc dobrý! Je to vlastně poprvé, co jsem tady vystupoval. Silný zážitek, protože většinou, když přijedeme do Evropy, hrajeme festivaly a podobně. Teď jsme ale měli svou vlastní show, své vlastní fanoušky, bylo to exkluzivní… Měl jsem dobrý pocit a jsem velmi hrdý na tuhle show. Říkali jste, že to bylo poprvé, co v tomto sále hrálo reggae?

L: Podruhé…

Jo Gentleman byl ten první, že? Ale poprvé bylo vyprodáno, to je něco, co si člověk zapamatuje.

M: Na tomto turné propaguješ své nové album, na kterém momentálně ještě pracuješ. Na jaké datum je naplánováno vydání desky?

28 října 2016

M: Hraješ už nějaké ukázky na koncertě?

Dnes jsme hráli jen jednu, první singl Nail pon cross.

M: Je to silný song a zdá se, že i lidé na něj reagují velmi pozitivně, stejně tak, jako na videoklip…

Ano, zatím to tak je. Na video jsem hrdý a líbí se mi. Myslím, že je to silné ztvárnění s jasným sdělením, a lidé ho přijmuli vřele. Není to song o křesťanském kříži, ale o odsuzování. Je smutné, jak snadno se dnes lidé odsuzují navzájem, jen proto, že má někdo jinou barvu nebo náboženství.

M: Prozradíš nám více o celém albu?

Jmenuje se Stony Hill a je to mé první sólové album po téměř jedenácti letech. Mám z toho radost, bude na něm o trochu více roots reggae, než je u mě obvyklé. Taky tu více zpívám, což je super, a celkově na téhle desce zkoušíme nové věci. Co víc můžu říct – hudba mluví sama za sebe! Máme 14-15 písniček a všichni jsme nadšení. Nemůžeme se dočkat, až to vyjde.

M: Kolik muzikantů na albu pracovalo, odkud pocházejí?

Pochopitelně na něm hraje moje kapela, všichni muzikanti, které jste tu dnes mohli vidět. Každý z nich je u nás populární a produkuje také své vlastní věci. Věci pro album pak produkoval i můj bratr Steven a oblíbení dancehallový producenti, jako jsou Stephen „Di Genius“ McGregor, Andrew Blaxx, Baby G, já a moje crew. Takže album se rodilo doma, když ne v přímé rodině, tak s blízkými přáteli, v našich kruzích. Jak už jsem řekl, opravdu se na vydání těšíme a z výsledku máme velkou radost.

M: Myslím, že tví příznivci se také nemůžou dočkat.

Oh, to doufám!

15-_mg_1587
M: 11 let od Welcome to Jamrock je dlouhá doba, ale v žádném případě jsi nespal na vavřínech. Nepřetržitě na něčem pracuješ, například váš label Ghetto Youths International…

Ano, bylo tu několik věcí, vydali jsme desku s Nasem nebo album se Superheavy, což jsou Mick Jagger, Joss Stone, Rod Stewart…

L: Kromě Ghetto Youths jsi i ty sám produkoval mnoho dalších věcí. Například riddim Well Done pro Kabaka Pyramid?

Tento riddim původně pochází z alba True Colors od Waynea Marshalla. Byl to jeden z beatů pro jeho desku a rozhodli jsme se, že na ní chceme i další lidi. Kromě Waynea do Ghetto Youths patří ještě Christopher Elis (syn Altona Ellise, pozn. redakce), Black Am I, a taky můj malý synovec Jo Mersa. Na labelu je nás parta, co už pár let produkuje dobrou muziku. Vydali jsme tři díly kompilace Set Up Shop. Čtvrtý díl chystáme na konec letošního roku.

M: Všichni členové Ghetto Youths byli také součástí programu na parníku Jamrock Cruise. Ty jsi často označován za hlavní zodpovědnou osobu a mluvčího celého projektu. Kde vlastně vzešla ta myšlenka, byl to tvůj nápad?

Už předtím tu byly takové události, takže nejsem první člověk, který by pořádal první hudební plavbu a ani to nebyla první reggae plavba. Byli jsme ale první, kdo uspořádal plavbu takového kalibru. Takže ano, organizujeme ji, ale nezvládli bychom to bez všech těch muzikantů, producentů a inženýrů. Je to týmová práce!

14-_mg_1566
M: Zpět k Jamajce, ve svých textech často mluvíš i o politice. Tento rok na Jamajce probíhaly volby, které s sebou přinesly i hodně násilí.

Nebylo tam mnoho násilí…

M: Slyšela jsem, že bylo zastřeleno pět lidí, není to pravda?

Ano, ale to jsou minimální ztráty ve srovnání s jamajskou historií. Většinou to byly stovky obětí… V osmdesátých letech byly volby opravdu násilné, takže v porovnání s tím, to letos bylo hodně mírné. Jsem hrdý na Jamajku, že už nereaguje tak, jako dříve. Není to tak černobílé jako kdysi. Mladí jsou dnes chytřejší, když jsem byl kluk, bylo to mnohem horší.

16-_mg_1594
M: Často cestuješ mimo Jamajku, část tvé rodiny žije na Floridě. Kde vlastně žiješ ty?

Právě teď, dnes večer, žiju v Praze.

M: A jak se ti líbí tvůj nový domov?

Je super (se smíchem). Trávíme spoustu času mezi Floridou a Jamajkou, ale Jamajka je domov, co se týče mého srdce. Je to místo, kde jsem vyrostl a kde jsem se narodil.

L: Preferuješ více město nebo přírodu?

Abych pravdu řekl, vyrůstal jsem v obojím. Dům, ve kterém jsme bydleli, měl velký pozemek, na kterém jsme chovali kozy, slepice a tak podobně. Můj malý bratr miloval zvířata, a tak jsme jich měli spoustu, i husy a psy. Každopádně Jamajka je malá, nikam to není daleko, a tak jsme měli od domu patnáct minut do města. Na tohle jsem zvyklý, a nemám rád příliš mnoho jednoho či druhého.

L: Ostrov je malý a mezi místními talenty se proto vyskytuje hodně soupeřivosti. Byl jsem překvapený, že ty i tvůj bratr Stephen vydáváte album ve stejný rok. Vlastně si tím konkurujete například pro nominace na Grammy. Mysleli jste na to?

Nemyslím si, že si konkurujeme, naopak si myslím, že nám to pomáhá, protože nás všichni sledují. Jsme tým a Stephenovo album je hodně odlišné od mého. Deska, kterou vydal, je velmi (přemýšlí)…

L: Urban?

Ano, je to takový hybrid. Směs, ve které je vedle reggae hodně hiphopu, elektroniky a hostů. Na mém albu jsou jen dva hosté – Stephen a syn Bounty Killera, mladík jménem Major Myjah. Takže si nemyslím, že si šlapeme do zelí.

L: Takže v rodině funguje vzájemná podpora?

Vždycky! Je nás v rodině hodně těch, kteří se zabývají hudbou. Pět z nás – Kymani, Ziggy, Julian, Stephen a já. Při takovém počtu lidí občas dojde na to, že vydáváme alba nedlouho po sobě.

11-_mg_1515
L: Prozradíš nám více o své vlastní kapele?

U kláves je Winta Jones (producent, který dělal mj. úspěšný Rootsman riddim nebo celou novou desku Protoje, pozn. redakce) a na baskytaru hraje Shiah Coore (syn jednoho ze zakladatelů skupiny Third World). Jeho produkce je momentálně taky in, stejně jako dalšího klávesáka, který produkoval několik hitů Popcaanovi, a nedávno i Mavadovi. Připomíná mi to kapelu mého otce. Když se podíváte na lidi, kteří ho doprovázeli, byli to všechno na Jamajce už zkušení muzikanti, kteří hráli na spoustě různých hitů. Například u Lee Scratch Perryho, než začali hrát s tátou. Je super, že mí muzikanti mají své vlastní a úspěšné projekty.

M: Jsou to velmi talentovaní muzikanti! Jakým způsobem si vlastně vybíráš ty, kteří s tebou hrají, máš stálou skupinu?

Dříve jsem hrával s muzikanty, kteří hrají s Julianem. On tenkrát dokončil album a byl připravený na turné ve stejném čase stejně tak jako já. A protože on jel se svou kapelou, musel jsem se tehdy poohlédnout po nových muzikantech. Na Jamajce jsem rozhlásil, že hledám novou kapelu, a uspořádali jsme několik konkurzů. A takhle jsem poznal většinu lidí z kapely. Ale to už je tak 12-13 let nazpátek.

M: Tak dlouho jsou s tebou i obě vokalistky?

Jedna z nich ano, lady Sherieta je s námi na tour poprvé.

M: To je ta Sherieta, která pracovala i s Chevaughnem a Tarrusem Rileym?

Ano, pracovala i s jinými muzikanty. A potom je tu Roselyn, které se mnou jezdí už odedávna.

L: Žel už nás tlačí nás čas, je tu ještě nějaká zpráva, kterou bys rád předal svým českým fanouškům?

Opravdu bych byl rád, kdyby lidé byli advokáty muziky. Jděte a vyprávějte o svých zkušenostech svým přátelům. Příště, až tu budeme hrát, můžeme zkusit tu větší halu, o které jsme mluvili. Každý, kdo tu dnes byl, může přivést další dva kamarády. Tohle bych si přál, aby místní reggae fanoušci udělali. Jako vy, děláte to už nějakou dobu, a šíříte to dál. Takhle můžeme růst. Doufám, že svou dnešní přítomností v Praze můžeme pomoc vzkříšení reggae muziky.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na příště!

Meggie & Lomesh
fotky (c) David Těšínský / svobodneforum.cz