2. Reggae meeting / 21. – 23. 6. 2002
Rád bych se s vámi podělil o své dojmy z druhého setkání pěkně začerstva. Tento festivalový víkend jsem prožil z pohledu organizátora, produkčního, bedňáka, runnera, zpěváka, selektora i uklízeče, a řeknu vám – žádný med! Alespoň tedy co se opalování a klábosení týče. Nacházím se právě v post-komatickém stavu po třech nocích s absolutním minimem spánku, a tak se cítím opravdu zajímavě a komicky. Mé pocity jsou přesto velmi pozitivní, protože se mi znovu potvrdilo, že nás, které zajímá reggae, je víc a víc a že vize a dobré nápady je dobré následovat beze strachu. Přípravy festivalu se sice opět protahovaly díky nejrůznějším komplikacím, zvláště co se týče vstřícnosti úřadů, ale nakonec se přesto podařilo najít způsob, jak festival uspořádat u nejkrásnějšího rybníka v ideálním dosahu 30 km od Prahy. Díky za to všem těm, kteří nám k tomu dopomohli.
26. 7. 2002, 17:32
Více než měsíc mi trvalo než jsem si našel chvilku času, abych dopsal tuto reportáž. Od té doby už uplynulo hodně vody, což je pro vás čtenáře možná i dobře, protože se tu alespoň nebudu zabývat detaily, které si už stejně nepamatuji.
Bylo nebylo…
Festival proběhl zcela oficiálně a bez jediného problému u Proboštských jezer, které jsou ve skutečnosti rybníky. Zdejší kraj je úrodným polabským údolím a tak už samotný výlet ke Staré Boleslavi je moc příjemnou obměnou velkoměstského stereotypu. Do Boleslavi (respektive Brandýsu nad Labem, což je druhá polovina města) je to z Prahy opravdu blízko, autobus jede jednou za hodinu z Palmovky a Černého mostu a za 30 minut jste na místě. Optimisticky jsme očekávali, že přijede hodně lidí, ale v ten osudný pátek, kdy začínalo léto a po celém světě probíhal Mezinárodní den hudby, si z nás počasí udělalo Apríl. V podvečer, kdy už bylo všechno připraveno a první návštěvníci se začínali trousit, přiletěla bouřka, která nás v jedné chvíli zasypala kroupami o průměru několika centimetrů. Při té bouřce nechybělo mnoho a odletěla střecha hlavního pódia i celá čajovna. V tu chvíli to bylo hodně zajímavé studium absolutní bezmoci. Vítr rozmetal v hodině to, co se na louce už dva dny připravovalo. Navíc jsem byl úplně promočený bez pyžama na převlečení a tak bylo opravdu zajímavé pozorovat, co za katastrofické scénáře se mi honí hlavou. Při vylívání vody z plachet jsem si ale uvědomil, že mi může pomoc jediné – modlitba. Hodně lidí zapomnělo na její sílu, ale tady se stal další důkaz toho, jak dobře funguje. Modlitba je afirmací pozitivních událostí, tedy přesný opak posilování si svých strachů. Ať už věnujeme energii své mysli světlu nebo stínu, je mocnější, než si mnozí myslí, a obojí jistě brzy nalezne svou odezvu.
Díky Bohu asi po hodině bouřku odvál vítr
… a tak jsme se hned pustili do oprav festivalových trosek. Byla to práce navíc, ale zpětně jsem byl svým způsobem za ten déšť rád. Alespoň se nám tak smyl šedivý make-up znuděnosti a nevšímavosti, kterým často tak snadno načuchneme ve městě. Všichni, kdo tam v tu chvíli po bouřce byli, začali pomáhat trosečníkům, a tak se brzy společně podařilo zneškodnit většinu následků velké vody. V baru U Boileru se kopaly odtokové kanály a na hlavní scéně se vysoušel mixážní pult. Sice tak s velkým zpožděním, ale jsem opravdu upřímně rád, že vůbec, začal program na hlavní scéně. Jako první hrál jedenáctičlenný band Urban Bushman, o kterém si myslím to nejlepší, ale nechci tu dělat reklamu někomu, s kým jsem tak úzce propojen. Každopádně velký respekt zvukaři a všem muzikantům, s jakým klidem a pohodou to celé zvládli ;-) Déšť to na nás později ještě chvíli zkoušel, ale proti takové davové radosti byl asi úplně bezmocný, a tak odletěl nad úrodnější oblasti. Mezitím Gardenzitty proháněli ragga & jungle v cirkusovém stanu a Pro sound systém zase exceloval u kuchyně Shau Shin Tranquilo clan. Na hlavní scéně se po přestavbě rozehráli Hermakuti a přinesli extatické vyvrcholení celé noci. Sice se bouřce podařilo hodně potenciálních návštěvníků odradit, ale přesto se kolem 300 lidí bavilo s takovým úsměvem, že jsem plesal radostí. Pro mě osobně to byl nejlepší koncert této kapely, který jsem kdy viděl. Bláto a louže, a přesto nádherný tanec hudbou a společným zážitkem, propojených návštěvníků. Někteří otužilci si to dokonce užívali tak, jak je Bůh stvořil. Díky za vaší odvahu a nevinost.
Po koncertech akčně nastoupili diskžokejové, aby s láskou proháněli své vinylové favority. Nestíhal jsem je všechny pozorně poslouchat a tak alespoň posílám díky všem zúčastněným. DJs Oneheartman, Yukimura, Irie Memba, Ravi, Wadi, Rizla sound a Chilldren of the Most High, kteří nás navštívili při cestě z Mnichova na italský festival Rototom. Také bych rád neopomněl pána, který se jmenuje Petr Míkovec, a který ráno odehrál opravdu skvělý ambientně dubový set. Díky moc Petře za tvou trpělivost a že jsi vydržel až do rána. MAXIMUM RESPEKT!!!
Jak si to celé představit?
Celý Reggae meeting byl situován na krásně velké louce na břehu rybníka, za kterým je malé letiště, takže, když zrovna nepršelo, každou chvíli nad námi svištěly úžasné létající stroje. I na zemi to vypadalo, že spousta návštěvníku poletuje. Vzdálenost mezi všemi třemi scénami byla pár minut a tak se neustále přelévaly skupinové vlny, které hledaly, co jim sedne více. Doufám, že pro vás byl výběr skoro v každou chvíli pestrý. Gardenzitty stanu vévodilo ragga, jungle a po ránu anglický dub. U Shau Shin Tranquilo clanu se hrálo hlavně roots´n´funky a na hlavním pódiu se to vše propojovalo skrze živé kapely. Vzdáleností mezi scénami se tak stalo, že jsem je začal vnímat jako soběstačné a velmi charakteristické vesničky. Kromě hudebních scén jste mohli pod hvězdnou oblohou odpočívat nebo nabírat sil v čajovně U Měsíční kočky, na baru Boiler, u zátiší se zastřešenými fotbálky, na pláži a nebo už již zmiňované Shau Shin kuchyně.
Ráno se nad rybníkem převalovala mlha a tak jsem měl dojem, že se koukám na rozpohybovaný japonský obraz. Tím pohybem byla přelétající hejna ptáků a ranní plavci ponoření v teploučké vaně. Ti, kdo v tu chvíli ještě nešli spát, snídali zeleninové dobroty u Shau Shin nebo pivka v Boileru, a ti, co se už vyspali, se usmívali jako sluníčka, protože jedno velké a opravdu nádherně zářivé právě vycházelo…
Sobota konečně v plavkách a bez bot
Sobotní program na hlavní scéně začal v poledne s This side Up, které jsem bohužel neslyšel, protože jsem zrovna konečně pár hodin spal. Každopádně si jsem jistý, že kluci z Funtasy Milk předvedli hodně zajímavou práci se zvukem, který se pohyboval na pomezí ambientu, dubu a trip hopu. Nechme ale raději škatulkování.. Poté začali hrát Beyond, mladá a rozhodně velmi nadějná kapela kombinující funky, jazz a reggae. Zaslechl jsem něco o připravovaném albu a těším se na něj, protože zážitek z nich jsem měl rozhodně pozitivní. Pak do středu louky přitančili TiDi TaDe, kteří předvedli až neuvěřitelně krásnou show tanečnic a bubeníků. Moc doporučuji na ně při jakékoliv příležitosti zajít, protože pro mě osobně představují vrchol spojení mezi rytmem bubnu a tanečnicí. Patří jim můj velký dík, protože přinesli hodně rytmu, krásy, uvolnění, radosti a smíchu pro celé setkání.
S blížícím se večerem se scéna připravila pro Oak People, partičku velmi zdatného basisty Lion Taxi Service, dvou počítačových odborníků známých pod jmény Wild A a Myko a Tomáše, skvělého perkusionisty ze základny Amana. Jejich set byl vesele a zároveň hutně dubový a tak jej oživili hostováním hned tří vokalistů, kteří k tomu (snad) vtipně improvizovali. Díky Reeferovi za energii a originalitu, Tianě za melodie a nabroušený jazyk a samozřejmě celému bandu za odvahu konečně znovu vystoupit naživo. Pro mě osobně pěkně vibrující zážitek 8-)) Poté následoval DJ Šwagr, aby připravil půdu pro experimentální dubové pionýry Orly w Blotie Evropy, kteří předvedli svou vizi hudby nového tisíciletí. Neznělo mi to moc optimisticky, ale přesto zajímavě. Bylo také vidět, že pro hodně lidí to je skvělá taneční rozjížďka před zlatým hřebem večera. Tím byli Bradley´s H, kteří přijeli ve třech dodávkách na pozvání Shau Shin clanu až z Über see a předvedli opravdu velkou jízdu! Šestičlenná kapela hraje hodně osobitou kombinaci reggae, ska, rock´n´rollu a punku. Dokonale přesný bubeník udával rytmus s takovou kadencí, že bylo těžké nechat po následující dvě hodiny obě nohy na zemi. Texty byly bez servítků a hudba kapely jim byla skvělým doprovodem.
S hlavou na nebi tancujeme po zemi
Kdo stále neměl dost, ten se mohl vyřádit u navazujících hard core ragga DJs, kteří si říkají Step On It a přijeli ze Saasfeldu. Žel trochu pozdě pochopili, že tu není tolik hard core nadšenců, kteří na sebe rádi nechávají řvát, jako u našich západních sousedů. Rovnější beaty byly k slyšení u Shau Shin kuchyně, kde hrál pro mě osobně nejpříjemnější český houseový selektor DJ Groof a ve stanu u Gardenzitty, kteří už tou dobou hráli v Karviné, se pařilo dál a dál na ragga dancehall s nejrůznějšími DJs. V tomto bodě vyprávění je na místě omluva Kubovi z Aphrikka Nattynational, který byl hlavním selektorem toho dne na této scéně. Je mi líto, že se mi nepodařilo zabránit invazi zahraničních DJs, kteří ještě nebyli úplně vyhraní, a zároveň tam konstantně čekala fronta domácích. A tak vedle Bingi Dem! a DJ Anděla mnoha dalších nenašel Kuba moc prostoru pro vlastní hraní. Nedivím se mu proto ze jeho špatnou náladu po meetingu a doufám, že už mi to odpustil. Slibuji, že si na to dám příště pozor a budu se držet staré dobré poučky, že méně je někdy více. Alespoň co se týká množství DJs na festival, který vám uteče jako voda.
Následky
V neděli se už většina návštěvníků sbalila a vyrazila do svých domovů. Těm tak unikla narychlo uspořádaná koruna festivalu – ženské zápasy v bahně. V průběhu přátelských bojů o láhev slivovice se úplně všichni, kdo ještě byli na louce, seběhli povzbuzovat. Díky za skvělý nápad letí do Boileru a Wakaty za okřídleným Pegasem. S blížícím se večerem se rozebrala hlavní scéna a bar, až tam nakonec zůstala jen Shau Shin kuchyně, sound systém u kterého se vesele pokračovalo v after party a backstage teepee. Vše právě zmíněné se nám ale bourat vůbec nechtělo, a tak jsme pokračovali v party dokud to šlo. Vydrželi jsme s malými přestávkami na spaní a pravidelné pracovní doby ve svých městských zaměstnáních až do středy. Vedle festivalu jsem tak zažil ještě něco mnohem silnějšího. Hluboké spříznění s přáteli, se kterými jsem si uvědomil, že mě pojí více než jen kamarádství. Halelujah
S díky se klaním…
jednomu každému z vás, kteří jste dobrovolně pomáhali ke zdaru celé akce. Speciálně bych rád jmenoval následující osoby a party, bez kterých by se to celé vůbec nestalo: Suki, tobě patří mé nejhlubší díky za celou spolupráci. Vím, že tvá trpělivost má své meze, a proto děkuji, že jsi mě včas navigoval, abych je zbytečně nepřekračoval. Teapacku, tobě se klaním k nohám za skvělý zvuk a v Čechách nevídané zvukařské nasazení. Shau Shin Tranquilo clan bych rád vyjádřil svůj obdiv za akčnost a nasazení pro celou akci. Vaše vesnice mi byla tou nejlepší základnou nejen ve chvílích hladovění. Myslím si o sobě, že jsem ještě nedozrál v rodinný typ, ale vidím, že s vámi mi to jde skvěle ;-)) Worm & Boiler crew si zase zaslouží velké díky za svou profesionalitu, vtip a vytrvalost v party módu. Jáchymovi a partě od Měsíční kočky děkuji za kouzelnou atmosféru a skvělé čaje. Terezo, na tebe nemůžu zapomenout, protože jsi mě ve chvílích největšího přípravného stresu dokázala uklidnit a pomohla jsi mi to celé zvládnout. Bez tebe bych možná ještě teď přemýšlel, jestli nejprve vyřídit úkol A nebo F ?-))) Danielko tobě bych rád poděkoval za to, že jsi mě vlastně úplně nevinně a „náhodou“ seznámila s tím, kdo nám toto místo ukázal. Jirko díky za tvou pomoc, nadšení a obětavost. Omri, tobě děkuji za pomoc a vstřícnost nejen v rámci festivalu, ale kdykoliv se potkáme. Měj se blaze v Číně… Ze srdce vám všem děkuji a posílám vám přání toho nejlepšího nejen pro tento zběsilý Rok Koně. Ať se vám splní vaše sny minimálně tak dobře, jako se s tímto festivalem splnil mně.
Ať vás všechny provází radost, mír a láska.
Lukáš Kolíbal
linky:
Chilldren of the Most High
Rizla sound
Mahuma
Urban Bushman
Orly w Blotie Evropy
Žonglování.cz
další zúčastnění mají buď neznámé adresy, stránky ve výstavbě nebo se vůbec nepohybují na internetu… (pozn. autora)
fotografie: © Michal Šeba
