Rozhovor se "Zap Mamou" Marie Daulne

rozhovor

Rozhovor se "Zap Mamou" Marie Daulne Tento rozhovor se odehrál 10.listopadu 2004 v zákulisí nepochopitelně poloprázdného klubu Roxy před vystoupením nejnovější sestavy legendárního projektu Zap Mama. Naše nervozita ze setkání se zakladatelkou námi uctívané kapely se rázem rozplynula, když nám tato více než sympatická mladá avšak zralá žena a matka srdečně potřásla rukami a se sladkým úsměvem svolila zodpovědět na naše dotazy… Pojďme si teď trochu povídat o muzice, životě a všem tom kolem…Co můžeme očekávat od dnešního koncertu Zap Mama? Dnešní koncert je součástí našeho světového turné, které je plné různých hudebních stylů. My prostě kořeníme muziku inspirací z různých koutů světa. To je taky důvod proč se jmenujeme Zap Mama. Ano, to byla i má další otázka… Takže: "Zap Mama" - "zap" (od slovesa "zapping" - ochutit, okořenit, dát něčemu šťávu) a "mama" - to je jako "máti země". Když totiž použiješ výraz "mother" (matka) je to příliš odtažité, kdežto "mama" je něco daleko bližšího. A ty sama už jsi "mama"? Ano. Mám dvě děti. Jednomu je deset a druhému tři roky. Ten mladší je dokonce s námi na turné, ale teď je v hotelu. Tady na koncertě ale nebude, to by na něj bylo moc hlučné. A zpíváš svým dětem? Děláte spolu muziku? Ano, samozřejmě! Můžete je třeba slyšet zpívat na naší poslední desce (Ancestry in Progress) Bohužel jsme tu poslední album Zap Mama ještě neměli možnost slyšet. Kdy vlstně bylo vydáno? To se nedá v Čechách sehnat? Tak to mě mrzí, s sebou bohužel žádná nemám… Můžete si ho ale objednat i přes internet, přes naše nové webové stránky. Vyšlo v září ( (2004 na labelu Luaka Bop) . Můžeš nám tedy říci něco více o posledním albu Zap Mama? Anebo jinak: Můžeš vlastně představit jakou vůbec hudbu dělají Zap Mama? Víš, třeba pro lidi, kteří vás moc neznají - možná, že si přečtou tento rozhovor, a zaujme je to. Tvorbu Zap Mama mohu definovat jako afro-evropskou hudbu. Je to vlastně soul na africkém vokální pozadí, beat je však městský. Je tam také hip-hop a jazz, reggae a ragga. Dnes večer totiž uslyšíte i trochu ragga. Támhle leží náš "ragga-man"(ukazuje na opodál polehávajícího černého emceeho) V tvorbě Zap Mama můžeme sledovat zajímavý vývoj. První album bylo čistě "acapella", a to se dále vyvíjelo různými směry. Můžeš tuto evoluci Zap Mama trochu popsat? Sedm let jsem pracovala pouze s hlasy, a tak jsem se rozhodla posunout vokální tvorbu "acapella" na další úroveň, například zapojit do ní nějaké nástroje… A potom třeba - zase naopak - umělci jako je Erykah Badu, Common nebo Talib Kweli oslovilo to, co dělám, a chtěli přidat mou hudbu do té jejich. A tak se to všechno začalo mísit - a myslím, že po těch sedmi "acapella" letech přišel ten pravý čas propojit mé vokální techniky s jinými hudebními styly. To je zajímavé. Musím říci, že tvá hudba je velmi inspirující - konkrétně i pro mě osobně a mojí tvorbu… Slyšela jsem, že jsi studovala vokální techniky u Pygmejů? Jaké to bylo? Ano. Moje matka pocházela z kmene Bagudu z Konga, který je velmi blízký Pygmejům. Mají vlastně stejné vokální techniky, které mě moje máma učila v dětství. A když jsem dospívala, poslouchala jsem také hodně reggae, soulu a jazzu, a říkala jsem si, proč to tam nikdo nepoužívá? A tak jsem se rozhodla více pracovat na těchto vokálních technikách, a přenést je pak do soulové hudby. Myslím si, že u Pygmejů můžeme najít čistou esenci hudby. Nepotřebují žádné nástroje a přitom má jejich hudba tolik vrstev, je tak bohatá…Takže tomuto jsi se později vrátila učit do Zairu? Ano. Vrátila jsem se poslouchat - a učit se slyšet. Ale neučila jsem se jen hudbu. Učila jsem se celou jejich filosofii a to, čemu se říká lidskost, humanismus. V tom vidím opravdový přínos této kultury. Myslím si, že to je velmi důležité, protože hudba přenáší a vyjadřuje emoce, a oni mi předali i tyto emoce. A to je důvod, proč stále pokračuji v tom, co dělám. Pořád dál… Jaká je ale životní situace Pygmejů dnes - v tomto (globalizovaném) světě? Je velice těžká. Myslím, že Pygmejové pomalu mizí. Ale přesto věřím, že je to jeden z kmenů, který toho může vydržet a nakonec přežít úplně nejvíce. Nejsou totiž závislí na materiálních věcech. Jejich filosofie například říká: pokud bojujeme o nějakou věc, kterou společně užíváme, a dohadujeme se čí je, měli bychom ji někam zahodit - je to totiž "bad spirit", je v ní špatná energie - a ta je původcem sporu. A tak je lepší se té věci zbavit a ona se pak sama očistí. Když necháš nějaký takový předmět ležet někde na zemi, a někdo ho najde - je již očištěný od toho špatného ducha, a ten kdo ho najde ho tedy může užít pro něco jiného, ale opět by se na něj neměl vázat. Nemůžeš přece dávat lásku předmětům! A to, i když nějakou věc skutečně potřebuješ - tak NE. To jen ten špatný duch s tebou manipuluje, abys si myslel,že něco potřebuješ, a snaží se tě dostat… A toto mě opravdu ohromilo. V západním světě totiž pořád bojujeme o majetek a předměty, o ty se staráme a ty opečováváme. Ale co ekologická situace? Stromů je pořád méně a méně… a materiální věci stále více převládají nad tím, co je na této Zemi přirozené.A to přirozené sami ničíme… Jsme příliš egoističtí a nemyslíme na další generace, které přece také budou potřebovat k životu čistý vzduch. Asi moc nepřemýšlíme o budoucnosti. Zajímáme se jen sami o sebe… Ano, i to je důvod, proč se mé poslední album jmenuje "Ancestry in Progress", protože i my se jednou staneme předky, a já chci, aby na nás budoucnost mohla být pyšná. Aby mohli říci: "v roce 2000 udělali naši předkové to a to, aby nás zachránili…" - …ale to my bohužel neděláme. Je otázkou, zda vůbec budeme mít šanci stát se předky. Protože tenhle svět se pomalu - ale jistě - řítí do záhuby. Ano, je to tak. Ale, i přesto jsi - pokud jde o budoucnost lidstva - optimista? Samozřejmě! Stále pokračuji v té své pozitivní cestě. Kdybych následovala špatné věci, dostaly by mě. Musíme vytvořit velkou armádu pozitivních lidí a vyvažovat tu armádu zla, která zde existuje. Tak jako jing a jang. Jinak to nejde! Bojuješ jistě i svojí muzikou. Myslíš, že hudba má tu moc změnit svět? Určitě! Prostřednictvím hudby se dotýkáš přímo lidských srdcí, jejich emocí - vyvoláváš v nich radost. A lidé dnes večer budou šťastní, protože my budeme šířit mír a lásku. Lidé jsou někdy příliš zaměření na každodenní starosti, a zapomínají na své emoce a na svá srdce. Řeší jak vydělat více peněz, a zapomínají na svůj vnitřní stav. Přesně tak! Myslím, že právě hudba má tu moc, jim toto sdělit. Nic není působivější než vidět lidi, kteří pláčou nebo se smějí po nějakém hudebním prožitku. To jsou čisté emoce… A tvoje hudba určitě takhle mocná je. Ale to budeme mít možnost vidět a cítit naživo… Tak pojďme dále! Byla jsi v Africe jen jednou nebo víckrát? Myslím, že jsem snad navštívila všechny kouty světa. Byla jsem v Africe, v Indonésii, v Americe - a snažím se odevšad něco naučit. A setrváváš na místech která navštěvuješ nějaký čas - anebo je to spíše pohyb z místa na místo? Třeba na tomhle turné je to trochu problém - opravdu hodně totiž cestujeme, a na nic není pořádně čas. Ani jsme neměli šanci vidět Prahu. Ale po koncertě se tu chceme určitě trochu porozhlédnout a spatřit kouzlo noční Prahy, o kterém jsme tolik slyšeli. Hmm... to můžeme jen doporučit! …A jak tak cestuješ a žiješ na těch různých místech - delší dobu jsi určitě strávila v Belgii, v Africe a ve Státech - můžeš nějak porovnat svou životní zkušenost s těmito končinami? Mohla bych spíše porovnat jednotlivé systémy…V Americe, jak jsem měla možnost poznat, to všechno je více o kšeftu - koupit a prodat. Lidé jsou tam orientováni právě na tohle. A v Evropě už se to tomu také začíná podobat, ale stále tu cítím, že velkou hodnotu tu má rodina. Systém se tady víc zaměřuje na podporu rodiny. To je i důvod proč jsem se vrátila do Belgie, kvůli mé rodině. ¨ Takže život ve Státech je z tohoto hlediska dost obtížný? Je to skutečně složité - celý jejich sociální systém - hlavně v New Yorku. Život je tu vážně tvrdý. Vidíš, že tam lidé nezakládají rodiny… To je také důvod, proč Američané otevřeli dveře jihoameričanům - protože ti mají hodně dětí. A oni přece potřebují, aby populace Spojených států nevymřela. Ale myslím si, že jim to všechno stejně nevyjde. Myslím, že již zašli příliš daleko… Jejich vláda zašla příliš daleko. Ano, také si myslím, že současná politika Spojených států je dost nebezpečná… Situace se tam zhoršuje především pro chudé lidi. Ta propast mezi chudými a bohatými se opět prohlubuje… Mám tam mnoho přátel, kteří jsou s touto situací nespokojení, a každý den bojují a křičí: "NE!, my to takhle nechceme!" Ale nikdo neposlouchá. A vidíš konkrétně nějaké rozdíly mezi lidmi z různých světadílů? I když jezdím kolem světa, všude vlastně potkávám stejný druh lidí. Chtějí stejné věci - chtějí mír a lásku, sdílet první i to poslední, povídat si - třeba o muzice, mít děti, najít si partnera - a to je vše. Zdánlivě jednoduché věci… A samozřejmě jsou všude i ti co chtějí moc a peníze. Všude na světě stejní lidé, kteří si žijí po svém. Někteří sice pijí čaj, někteří whisky a jiní zase něco, co vůbec neznáme. Ale je to vlastně o jednom: sdílet s přáteli a objevovat, poslouchat… To je to, co nacházím vždy a všude. Díky za ta krásná slova! …Ale jsou tu i špatné věci. Je třeba zvláštní, že mám tak blízké přátele na druhém konci světa, ale nekomunikuji se svými sousedy… Jde o zcela jiný pohled na svět - a to mě nikdy nepřestane zarážet: potkávání lidí, kteří jsou tak blízcí, a přitom jsme každý vyrostli ve zcela jiném světě… Vraťme se opět trochu k muzice. Dá se říci, že tvá hudba je postavena na africkém základě? Ne tak docela. Je to opravdu spíše mix Afriky a Evropy. Protože pro Afričany to rozhodně nezní africky, je to pro ně něco jiného… Ale pro Evropany to zase zní jako africká hudba. Je to o hudební evoluci. V Americe je přece na afrických kořenech postavená celá hudební tradice - a dnes se vyvinula třeba do podoby hip-hopu či R'n'B , a v Evropě je to zase jinak… Proto jsem se rozhodla definovat svoji hudbu jako afro-evropskou- podobně jako je hudba afro-americká. A také kvůli harmoniím které dělám, a kvůli zvukům, inspirovaným africkou tradicí. Afro-američané tyto zvuky zapomněli. A já jsem se rozhodla jet do Afriky, a pak tuto tradici ukázat světu. Ani v jazzu nikdo nic podobného nedělá, nikdo nepoužívá podobné zvuky. A tak jsem se je pokusila vrátit zpět. Říct všem: tohle je hudba vašich předků. Připomenout ji a dovést na další úroveň. Jako to dělali futuristé, kubisté a další… Anebo jako když se díváš na filmy jako jsou třeba Star Wars - vidíš, že kostýmy, které tam použily, byly inspirovány středověkem, ale vypadají futuristicky. A to samé já chci dělat se zvuky. Přináším zvuky z dávné minulosti, ale celé to zní spše futuristicky, protože je to takové syrové. Nikdo to v hudbě nedělá, tak, jako to dělám já… Je to koloběh. Minulost vytváří budoucnost... … Studovala jsem umění - dějiny architektury, literatury, politiky a malířství - a zjistila jsem, že výtvarné umění je - ve srovnání s hudbou - hodně daleko. Když porovnáte historii obojího - malířství prošlo tolika vývojovými stupni, tolika různými fázemi, ale v hudbě to úplně tak není. A tak jsem se rozhodla dělat hudbu. A když jsem pak navštěvovala jazzovou školu a studovala tam zpěv, stále mě napadalo proč prostě nevytváříme něco takového jako třeba "brrrkackac dumdlakpssst"… Vůbec neexperimentujeme - možná trochu v moderním jazzu, ale to je pořád málo. Stále jsme v zajetí nějakých bariér. To je typické. Stále máme potřebu škatulkovat. Tohle už není jazz - takhle se to nedá dělat, anebo: mohli byste být trochu více do jazzu atd… Takže to, co děláš je úplně svobodné? Nemáš žádné hranice…? Tak nějak. Včera se mě jeden novinář také zeptal - takže vy nemáte žádné limity? A já tvrdím, že pro mě jsou limitující špatné věci. To je má hranice, za kterou nikdy nechci zajít. Chci dělat to, co je dobré, a limitem pro mě je nedělat nic špatného, co by mohlo škodit. Stále hledat balanc mezi dobrým a špatným. Je to o nás - jsi to ty, kdo je dobrý vůči ostatním a umí jim naslouchat! Ve své hudbě spolupracuješ s mnoha různými muzikanty, přivádíš je dohromady. Máš vždy předem jasný koncept, co chceš dělat a s kým, a jak to má vypadat - anebo je to hodně o improvizaci, o spolupráci a jamování? Většinou mám koncept, a ostatní k tomu potom přináší svoje věci… Tak například nyní můj DJ a jedna ze zpěvaček teď budou mít vlastní projekt. Jsme už spolu tři roky - hodně se vzájemně inspirujeme, a oni teď budou dělat něco svého. A já zase potkám nějaké nové lidi a nové zvuky. A tak to jde pořád dál. Takže s dnešní sestavou spolupracuješ již tři roky? Ne se všemi. Jen s tím deejayem, a s jednou zpěvačkou jsem dokonce už 8 let. Bude tu někdo z původních Zap Mama? Myslíš z té čistě vokální fáze? Tak to už ne. Všichni nyní žijí své vlastní životy. Někdo z nich přestal s hudbou kvůli rodině, a tak… A jste pořád v kontaktu? To ano, vídáme se. Teď například se uvidíme na mém koncertě v Paříži. A myslím, že je úžasné, že to takhle stále pokračuje. Oni mi říkají: "nepřestávej Marie, jdi dál!" A tak já jdu stále dál… Na začátku, když jsi mladá, si nedokážeš představit, že bys mohla žít bez kapely. A pro někoho to tak stále platí. Zjistíš, že mateřství pro tebe zkrátka není jediná cesta... Ale pro ty ostatní to tak třeba bylo - mít děti a zůstat s nimi doma… Ale pro mě to takto není. A oni mi teď říkají - to já bych to nedokázala, dělat to jako ty… Prostě každá máme svoji cestu a tu musíme následovat, z hloubi svého srdce. Změnilo tě nějak to, když jsi se stala matkou? Jsi stále tím rebelem a tou bojovnou "amazonkou", jak jsi kdysi tvrdila? Změnila jsem se hodně. Ale jsem stále rebel. Ale už nebojuji a nekřičím s hněvem. Bojuji s láskou! V tom je rozdíl, a to mi ukázaly moje děti. Tak, abychom Tě už moc nezdržovali, a mohla jsi se také připravit na koncert - tak poslední otázka: Máš nějaké vize, plány do budoucna? A jakou hudbu bys chtěla dělat dál? Doufám, že tím, co dělám mohu inspirovat mnoho lidí. Chci vytvořit jakési afro-peanské hnutí. Je to o tom být evropský, i když to pro mnohé zní jako africká hudba a jsou tam cítit africké zvuky - být třeba i bílý a evropský, ale přesto mít ten africký zvuk, to je pro mě afro-evropské. Konkrétně třeba já mám v žilách obojí krev - jak africkou, tak i evropskou. A mám v kapele lidi jak afrického původu, tak bílé. A oni se zkrátka cítí jako afro-evropané. Mají totiž otevřené mysli. Afro-evropská je pro mě - i celé Zap Mama - kultura kolem nás v tomto světě. Děkujeme za rozhovor. Tandega & Johannes ( přepsala a přeložila Tandega, upravil Johannes) Poděkování: Davidu Urbanovi (za zprostředkování rozhovoru) související odkazy: profil Zap Mama více na oficiálních stránkách kapely: www.zapmama.be recenze, foto a video z koncertu Zap Mama 10.11. v Roxy: http://www.boombap.cz/index.php?clanek=1823