Díky festivalu Mighty Riddim, který uspořádali Rude Boy Promotion, jsme měli 6. května 2002 v paláci Akropolis skvělou příležitost slyšet hned tři zahraniční kapely, které dohromady v jednom večeru skvěle zmapovaly současnou evropskou nezávislou scénu reggae a ska. Z jižní Francie přijel roots & culture band Unity, z Drážďan pro mnohé už staří známí ska hitmani Yellow Umbrella a z Polska Paprika Korps, kteří svůj styl nazývají heavy dub. Protože pořád prší a na Prahu se valí přílivová vlna, rozhodl jsem se místo sledování a stresování se z televizního zpravodajství, přepsat původní rozhovor, který se mi toho večera podařilo uskutečnit. Rád bych vám proto na následujících řádkách nabídl záznam povídaní s kapelníkem a trombonistou Žlutých deštníků Thomasem Hellmichem. Třeba doděláním tohoto malého restu alespoň trochu pomůžu těm, na které pořád prší...

Ahoj Thomasi, viděl jsem vás před rokem hrát před Dr. Ring Dingem v pražském klubu Futurum a na první poslech jsem se do vás zamiloval. Na začátku koncertu jsem si dokonce myslel, že ty medové vokály jsou nasamplovaní jamajští zpěváci... (smích) Pověz nám prosím něco více o rozjezdu Yellow Umbrella a reggae scény ve východním Německu. Jak se vůbec stalo, že se ze zdánlivě znuděných severských sucharů stala krásně barevná a roztančená scéna?
Ta vlna přišla s hip hopem, který přinesl zájem i o reggae a dancehall. Podobně teď pracujeme na propojení scén reggae a ska. Založili jsme takovou malou asociaci, která je zároveň vydavatelstvím a jmenuje se Rain records. Naší ideou je propojit se i se scénami našich sousedů po Evropě. Začali jsme s Francií, kde máme velmi blízké přátele, kapelu Western Specials, kteří už také jednou vystupovali v Praze. Díky nim jsme mohli jet už pětkrát hrát do Francie a vyšlo nám tam také naše nové CD. To samé jsme udělali s Polskem, kde jsme v kontaktu s Paprika Korps. Základní myšlenkou této spolupráce je, aby kapely jezdily hrát i do zahraničí. Tak se povedlo, že Paprika Korps hráli v Německu, Western Specials v Polsku a my ve Francii. Další kontakty jsme navázali v Čechách s Fast Food, Ty jsme pozvali na festival, který připravujeme na 8. června v Drážďanech. Na velikánském podiu tam budou hrát pro 3000 lidí Skatalites, Yellow Umbrella a Fast Food Orchestra...

To je ideální cesta propojovaní. Máme hodně podobnou ideu s JahMusic, ale vy jste o hodně kroků napřed. Co jste vlastně hráli na začátku, reggae nebo ska?
O tom propojování jsem to vyčetl z tvého emailu. Koukal jsem se k vám na web, ale moc jsem si nepočetl, protože je jen v češtině. To je stejné jako s těmi našimi stránkami, které jsou zase jen německy. Rádi bychom je přeložili, ale je tu pořád tolik práce, což asi dobře znáš. (smích) Hrát jsme začali reggae, a to díky našemu zpěvákovi. Ten odešel před dvěma lety, protože se stal dvojnásobným otcem a už nezvládal jezdit s kapelou na turné. Zpíval s námi na prvních dvou albech. To první už je vyprodané, ale mám jej tu s sebou a tak ti jej ukážu.

Hezky, to byl váš zpěvák?
Ne, to je Yabby You :)

Aaaaha :)) nepoznal jsem ho. Můžeš nám povědět něco více o důležitých lidech a vlivech pro vaší hudbu?
Kromě Yabby You a Boba Marleyho, kteří jsou důležití asi pro většinu reggae kapel, to jsou vlivy turecké hudby a kletzmeru, které jsou našimi přímými kořeny. Kromě toho nás ovlivnila i židovská hudba a samozřejmě také jazz. Všichni z kapely hodně cestujeme, byli jsme v Jižní Americe, na Kubě i Jamajce a všude tam nás hodně oslovila místní muzika. To všechno jsou vedle reggae a ska naše inspirační proudy. Chceme ale hlavně pracovat na svém vlastním zvuku, protože mezi sebou nemáme žádného Jamajčana, ani nejsme rastové. Proč bychom se tedy měli snažit hrát jako oni, když to dokážou mnohem líp než my? Jdeme svou vlastní cestou, ale zároveň se snažíme nezapomínat na kořeny, proto můžeš v naší hudbě slyšet reggae i něco víc.

To je přesně to, co mi řekl v rozhovoru Burama z Hypnotixu. Nesnažte se dělat hudbu jako na Jamajce, ale tak jak ji cítíte tady. Bude pak mít mnohem větší sílu …
Samozřejmě, vy žijete v Praze a my v Drážďanech, a proto nás ovlivňuje to, co je tady. Měli bychom mít otevřenou mysl, abychom objevili svůj vlastní zvuk. To si myslím, že je dobrá cesta, jak by kapela měla dělat hudbu.

Můžeš mi povědět něco více o tom, jak jste se dali dohromady a naladili se na vizi toho, co dnes děláte?
Myslím si, že podobně se to stane ve všech skupinách. Je pár lidí, kteří si jsou navzájem blíž než s ostatními, a tak stvoří základnu kapely. U nás to je zpěvák, basák, bubeník a já, kteří jsme spolu nejdéle. Zbývající tři se přidali k našemu jádru později. Není to úplně jednoduché, protože pak je třeba poznat, jestli jste společně dobře slazeni. Je třeba nejprve vycítit zvuk sebe sama. Nejde třeba jen jazzově improvizovat, pokud nejste zrovna Skatalites nebo někdo takový. Musíte nejprve objevit ten společný pocit. V průběhu let jsme proto zkoušeli spolupracovat s různými lidmi, než jsme se sešli v této sedmičlenné sestavě.

Jak jste se dali dohromady právě se Skatalites? Už jste spolu někde hráli?
Ne, teď to bude poprvé. Už jsme to zkoušeli si nimi zahrát, ale nehrají v Německu tak často. Mnohem více jezdí po Francii, protože tam se ska daří mnohem lépe. Zkontaktoval jsem proto jejich manažera, který už je starší pán jako oni. Je to jejich dlouholetý přítel, který jim například píše všechny texty do bookletů alb. Uspořádal na toto léto turné, a tak to nakonec byla už jen otázka peněz.

To je skvělé, že děláte takové velké akce, protože tady už takové pokusy byly, ale úspěch je hodně nepředvídatelný a je kolem toho hodně stresu.
Ano je to hodně nebezpečné. Chtěli jsme přivézt Skatalites i do Prahy, ale tady na to prý ještě není správný čas.

Chápu to. Napadá mně další otázka. Je vaše hudba politicky zaměřená nebo hrajete jen pro zábavu?
Je politická, i když jsme to tak původně nechtěli a nezpívali o politice. V průběhu let jsme ale dali dohromady texty o tom, co se nám nelíbí v Německu nebo ve světě. Například Green Card je o hloupém jednání německých úřadů okolo azylu. Zvou například z Indie lidi, kteří jsou dobře vzdělaní, například v práci s počítači a internetem. Říkají: "Ano, chceme tu tyto přistěhovalce, ale jen ty specialisty." Je to hloupé, protože Indie je velmi chudá země, z jejíž prostředků ti lidé vystudují. Ti ale pak nikdy nepracují v Indii, ale odjedou na pozvání do Německa, kde sice vydělají spoustu peněz, které se ale už nikdy nevrátí tam, kde je jich opravdu potřeba. Máme i písně o fašistech v Německu, které vůbec nemáme rádi. Díky těmto tématům jsme se proto stali politickou kapelou. Myslím si, ale že to je správné.

Díky, přijde mi skvělé, že zpíváte o takových vážných tématech a zároveň hrajete tak veselou hudbu. Když jsem vás slyšel poprvé před rokem v Praze, od začátku do konce jsem tančil radostí z té skvělé atmosféry a energie. Jednou mi jeden kamarád vysvětloval, že reggae je vždy pláč. Z vaší hudby je ale cítit, že tam jsou i jiné emoce.  
Jasně, v počátcích reggae na Jamajce to byl hlavně pláč, protože tam měli, a vlastně stále mají, složitou politickou a sociální situaci. Ale dobrá, my jsme z Německa a tak se asi nemáme tak špatně, jako lidé na Jamajce nebo v Africe. Přesto ale ten pláč cítíme hlavně skrze Boba Marleyho, který jej vykřičel do celého světa a přinesl nám všem mnoho učení a pochopení. V naší hudbě tak zůstal prostor i pro další emoce jako je láska a radost. Na druhé straně je vztek a nenávist, tu my ale necítíme tak palčivě. Máme v sobě hodně lásky a samozřejmě jsme rádi, když lidé na naší hudbu tančí a mají se dobře. Nechceme je jen poučovat, protože pak se vytrácí z party radost a spontánnost. Přesto ale je naším záměrem, aby lidé, kteří si doma pustí hudbu Yellow Umbrella a poslouchají naše texty, začali přemýšlet i o důležitých věcech.

Jakým způsobem vlastně tvoříte písně? Společně, nebo přijde někdo z vás s hotovou skladbou?
Náš současný zpěvák (a zároveň klávesista) Jens je velmi tvůrčí a rychlý, a tak nápady, které přináší, jsou velmi dobré. Je to tedy hlavně on, kdo nás přivede k něčemu novému, na což se pak snažíme navázat. Tak z malé myšlenky vznikne velká. Na začátku to samé dělal náš původní zpěvák Enrico, od kterého je většina reggae skladeb na prvních dvou albech. Jens v této cestě skvěle pokračuje, takže dnes hrajeme většinu písní, které přinesl on. Je totiž takový náš vtipný motor. Bez legrace na pódiu to může jít brzo do kopru.

Jak vidíš vaší budoucnost, co vás čeká?
Do teď jsme pořád jezdili turné a odehráli spoustu koncertů. To bychom teď rádi trochu omezili, abychom měli větší prostor pro soustředění se na novou hudbu. Plánujeme v průběhu podzimu pracovat na našem pátém albu, které by mělo vyjít příští rok. V létě budeme hrát na pár velkých festivalech po Německu, čeká nás ten koncert se Skatalites a pak také akce v Berlíně s americkými The Slackers. To je skvělá kapela, která hraje ska svým vlastním způsobem. Není to 2tone nebo hard ska, ale roots s jamajskými kořeny. Mají skvělé vokály a dechy, a tak se na ně moc těšíme. V zimě se také chystáme na turné po Polsku a Švýcarsku a na jaře 2003 jedeme do Itálie.

V Německu popularita reggae a ska závratně rychle roste. Jak se chcete ubránit sežrání kolotočem bussinesu? Ptám se proto, že mám kamarády, kteří skvěle hrají, ale možná ze strachu se bojí vystupovat, aby se jim něco takového nestalo. Zbytečně tak zpochybňují svou práci, a tak by mě zajímalo, co si o to všem myslíš ty ...
Abych byl upřímný, ještě nás nikdo nechtěl sežrat :)) Myslím si ale, že může být nebezpečné, když se reggae nebo ska kapela stane komerční a příliš se ztotožní se svým úspěchem. Yellow Umbrella ale ještě nejsou v takové situaci a snažíme se na to dávat pozor, aby se nám to nestalo. Samozřejmě bychom rádi hráli na větších akcích a spali v lepších hotelech, protože je dobré mít na turné svůj komfort. Cesta pýchy a tvrdých drog ale není naším snem.

Ptám se tě na tyto postoje, protože vás vnímám, že jste jako kapela i celá scéna o pár kroků napřed před tím, co pomalu roste v Čechách. Rád bych proto slyšel, čeho je dobré se vyvarovat.
Je to opravdu lepší, než to bylo na začátku, ale rozhodně nechceme ztratit spojení s našimi posluchači. To vám slibuji! Chceme mluvit s lidmi, protože tím největším darem je pro nás pozitivní reakce publika. To je tou nejlepší zpětnou vazbou. Pro mě je dobrým večerem, když se seznámím a popovídám si s příjemnými lidmi. To je pro mě nejlepší, protože když pracujete v jiném odvětví, potkáte spoustu kreténů a opravdu hnusných vztahů. Mám s tím své zkušenosti, protože jsem pracoval jako právník. V reggae a ska scéně je alespoň těch kreténů mnohem méně než jinde.

Jak se ti přihodila transformace z právníka v trombónistu reggae kapely?
Nebyla to vůbec transformace, protože jsem dělal obojí zároveň. I když jsem studoval práva nebo později pracoval jako právník, hudbu jsem dělal vždy vedle toho. Už od dětství ji miluji.

To by mohlo být zajímavé pro mladší čtenáře, které maminky nutí hrát na piáno. Můžeš je teď povzbudit, aby pokračovali, že se jim to někdy může skvěle hodit?
Jasně! Můžu vzkázat něco rodičům, protože vím, že na začátku to dětem může připadat hrozně nudné. Musí tam tedy být přiměřený tlak, aby pokračovali ve hře, ale zároveň je důležité jim to neznechutit na celý život.

Thomasi díky moc za rozhovor a přeju vám vše nejlepší.

Lomesh

 
www.yellowumbrella.de