| Sly Dunbar |
| rozhovor |
|
Říká se, že jste mistr bubnování… Dobrá, ale ne tak úplně. Víš, prostě se jen trochu snažím. Lloyd Knibbs je duchovní otec! Někdo mi řekl, že Ansel Collins měl něco dočinění s Tvou kariérou. Jó, jasně! Ansel byl ten, kdo mě vzal do studia, když mně bylo asi patnáct. Poprvé jsem hrál v Night Doctor a druhá věc, kterou jsem pro něj hrál, byla Double Barrel (Dvojitá hlaveň), které se prodalo přes milión kusů. Takže Ansel Collins je mým kmotrem, protože byl první, kdo mě vzal do studia. Líbí se Ti, co se děje s hudbou dnes v rámci oživení reggae? Reggae bylo odjakživa populární. Ale teď máme větší pokrytí v médiích, více rádií a mladých, kteří se více zabývají hudbou. Ale stále ještě máme spoustu práce s tím, aby jsme udrželi vysoký standard, aby jsme se mohli dostat na mezinárodní trh a zůstali tam. My do toho nechceme jít jen s jednou melodií, ale měli bychom tam mít vždy přinejmenším šest takových songů. Sean Paul a Junior Gong (Damien Marley) si teď počínají hodně dobře, a jsou tu další mladí umělci, kteří budou mít úspěch, když se jim podaří vyvinout se a budou se mít šanci předvést. Myslím si, že Jamajka má spousty talentů. Podívej se na UWI a Cast (nyní UTECH), je tam hodně dobrých autorů a my musíme jít za nima a nabídnout jim šanci.
Vždycky to tak bylo. Dělá to odjakživa, kam jen má paměť sahá, tak se podívej: Harry Belafonte byl první velkou hvězdou, a potom Ansel Collins udělal Double Barrel. To bylo kolem roku 1969 a od té doby se reggae stalo hitem. Ale co říkám je, že bychom měli vytrvat v práci a dobrém standardu tak, že posadíme žánr na správné místo. Slyi, spousty lidí, kteří se dívají na reggae lokálně i mezinárodně, říká, že potřebuje superstar, co si o tom myslíš? Dobrá, osobně si myslím, že potřebujeme nějaký příklad. Někoho, kdo má charisma a kdo může vyjít ven a mít svět, který jej může obejmout. Vidím, že to přichází, ale nevím, kdo to má být. Všichni si počínají výborně, takže nevím. Podívej se, jak byl Bob (Marley) tou hlavní silou, a potom v Americe je, řekněme, Michael Jackson. Vidím, že to přichází, ale nevím, kdo to je, takže prostě musíš pracovat s každým, ale nad tím my nedumáme. Děláme jen svou práci, a když se to projeví, tak to tak bude.
The Revolutionaries bylo něco jako studiová skupina, která se občas sešla. Já, Ansel Collins, Bertram "Rancho" McLean, Robbie Shakespeare, Radcliffe "Duggie" Bryan, Uzziah "Sticky" Thompson, Noel "Scully" "Zoot" Simms a Dean Frazer. Občas taky Tommy McCook, Herman Marquis, Bobby Ellis a spousta dalších. Nahrávali jsme většinou pro labely Channel One a Treasure Island. Hráli jsme hodně instrumentálek. Je tu stále poptávka po instrumentálkách? Jasně. Je tu poptávka! Vzpomeň si, instrumentální věci byly vždycky jak taneční hudba, po té bude poptávka vždycky. Hodně lidí nemusí souhlasit, ale myslím si, že když instrumentální skladby stojí moderních riddimech, lidi si je koupí. Je to jen o tom, nalézt ten správný groove. Rád bych dodal odvahu každému nastupujícímu muzikantovi, aby dostal instrumentální album do ulic.
Dobrá (smích), nevím, je hodně těžké překonat Skatalites. Když se další kapely vystřídaly v nahrávání, tak si v tuto chvíli myslím, ze Skatalites a možná Taxi Gang jsou jediné, které se dodnes často zaměřují na instrumentálky. Nedávno jsi dodělal album s Sinead O'Connor, kde předělala hodně reggae písniček. Jsou tam i další projekty, kterým se věnuješ? Ano. Právě jsme dokončili dvě turné - evropské a americké. Burning Spear s náma přijel do Ritz a hráli jsme píseň Congo Man, to bylo hustý. Žádný zpívání, jen on hrál na perkuse celou hodinu a půl. Bylo to fakt něco, co se musí vidět. Reggae na udílení cen Annual Grammy Awards Show, jak se Vám to povedlo? Reggae na udílení Grammy je dobrá věc pro průmysl, protože jsem vždycky snil o tom, že budu vlastnit jednu z těchhle věcí (smích), a teď, když jednu máš, tak se na to podíváš a řekneš si: "Chlapče, nikdy jsem nesnil o tom, že se tenhle sen vyplní" (smích). Jak často jsi se na ty své díval? Dobře, každý den je musím vyleštit (smích), protože mám dvě, víš? Pro
umělce je to opravdu dobrý pocit, když jsi nominován na Grammy a vyhraješ.
Je to jako vyvrcholení celé té dřiny, co jsi udělal, takže to je radost.
Dostali jsme Grammy za první desku Black Uhuru. To byla vůbec první Grammy pro reggae album! Později jsme dostali další za SLY, ROBBIE & FRIENDS. Byli jsme také nominováni za dubové album. Musíme ale ocenit to, čemu říkají Tempo a Carribean TV, myslím si, že budou dělat Karibiku dobré jméno.
Definitivně byli další velkou věcí z Jamajky, ale prostě se rozpadli. Ale nevím, co se skutečně stalo. Myslím, že to bylo nedorozumnění mezi dvěma zpěváky. Byli také Sly & Robbie součástí Black Uhuru? Jasně, když se podíváš na obal alba ANTHEM, můžeš vidět mně a Robbieho
vzádu na obrázku. Další byla deska ANTHOLOGY a TEAR IT UP. My jsme produkovali
celé album BLACK UHURU. Ptal se: Ra-Umi Alkebu Lan, PeppaPot.com
|