Občanským jménem Russell Bell-Brown, pro lidi znalé anglické reggae scény devadesátých let známý jako Russ Disciple, nebo Russ-D. Reggae začal poslouchat na popud svého stašího bratra Lola. Zájem přerostl ve vášeň a jednoho dne se deska bratrů Bell-Brownových dostala do rukou Jah Shaky. V té době byl již Jah Shaka živou legendou, jakýmsi veleknězem, jehož magií byl zvuk. Týden po prvním setkání bratři poprvé vystoupili se soundsystémem Jah Shaka. Své umělecké jméno - Disciples (učedníci) - dostali přímo od Mistra. Ze začátku aktivnější Lol musel kvůli rodině aktivního "muzicírování" zanechat, jeho současné zaměstnání přesto s reggae souvisí. Žezlo tedy převzal Russ a dnes lze říct, že jménu Disciples rozhodně ostudu nedělá. Pracuje s různými umělci, vydává pod vlastní značkou Backyard Movements. Jeho nahrávky mají skvělý zvuk a uvážíme-li, že jeho studio je jen o něco málo větší než paneláková koupelna.... Na svých internetových stránkách zdarma poskytuje technické rady a informace pro méně zkušené nadšence. Hraje na řadu hudebních nástrojů a když je třeba, přidá se k zadním vokálům a opět mu to jde skvěle. Předtím, než se Russ nechal úplně pohltit hudbou, pracoval v nemocnici jako ošetřovatel. Dnes "ošetřuje" duše a zvukovody tisíců lidí v různých zemích. Děkujeme všichni zato.

Pokud byste byl požádán o udělení jakési osobní ceny Grammy umělci, jehož tvorba měla pro vás největší význam, kdo by byl tím šťastným?
Jmenovat jednoho by bylo asi dosti nespravedlivé vůči těm ostatním, ale myslím si, že bych nominoval Augusta Pabla, jako muzikanta, producenta a inovátora reggae a též jako svou dlouholetou inspiraci.
 
Myslíte si, na základě své zkušenosti ze střední evropy, že zde vzniká nová vlna zájmu o hudbu roots and culture? potkal jste též několik zdejších umělců, mají dle vašeho názoru šanci nalézt publikum i v zahraničí?
Většinu zahraničních koncertů jsme odehráli ve Francii a Německu, takže nemůžu říct, že jsem kompetentní mluvit o vlivu reggae ve střední evropě, ale vzhledem k tomu, že je tento styl hudby pro zdejší posluchače "nový", myslím si, že má velký potenciál. Během návštěvy v Čechách jsem se ptal na spoustu věcí a zjistil jsem, že co se týče reggae je zde pořád nedostatek informací a nahrávek. I přesto měl ale náš koncert úspěch a proto si myslím, že s přílivem informací zájem nejspíš naroste. Nemůžu opomenout, že jsou i v této části světa lidé, kteří při pohledu do svého nitra zjišťují, že tato hudba má pro ně zvláštní význam a též mnoho takových, kteří se reggae věnují. Tito lidé nacházejí cestu k reggae ve svém srdci. Mnozí z nich jsou talentovaní. Možná si ještě neuvědomují spoustu věcí, ale s odhodláním jejich čas přijde. Nepohlížejte ale na reggae jako na obchod, tvořte, protože vám srdce nedovolí jinak, hledáte-li rychlý úspěch, věnujte se raději rocku.... Reggae je hudbou rebelů (rebelů myšlení !), ale samozřejmě, s hudbou se možná otevřou i možnosti pro obchod a pro mnohé je to možná cesta ze zoufalství a bídy, jak tomu bylo u mnohých umělců z jamajských ghet!
 
Čím jste chtěl být, když vám bylo pět?
To vážně netuším! ale pamatuji si, že někdy v tomto věku jsem šel poprvé do školy a od té doby až dodnes mám pocit, že to bylo něco, čeho jsem se nechtěl účastnit, nechtěl jsem být součástí systému, nechtěl jsem, aby mi lidé říkali, co mám dělat!
 
Při našem rozhovoru v Praze jste se zmínil, že jste reggae začal poslouchat a později tvořit na podnět svého bratra. Je pro vás jeho názor na vaší tvorbu stále důležitý?
Jako bratři si velmi rozumíme, byl také součástí Disciples, ovšem jiné povinnosti a tlak rodiny ho přiměly ukončit hudební kariéru. Jeho názor na mou hudbu, ať už by byl jakýkoliv, by pro mě asi nikdy nebyl impulsem pro to, abych přestal. Ale protože jsme si hodně blízcí, myslím, že by jeho názor mohl být velmi kritický a raději mu svou hudbu nepouštím předtím, než vyjde. Je pak často velmi překvapen, slyší též názory ostatních a to rovněž ovlivní jeho názor. Poslední nahrávky se mu líbily, takže nejspíš něco dělám dobře!
 
Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že hudba vytvořena pomocí elektronických zařízení - počítačů, samplerů - krabiček, jak říkají, není rovnocenná produkci živé kapely. Sám hrajete na mnoho hudebních nástrojů a znáte i magii krabiček, co byste jim tedy vzkázal?
Již dlouhou dobu probíhá tento spor mezi "skutečnými" hudebníky a "hudebníky-programátory" a z mého pohledu je tento spor pokaždé iniciován těmi "skutečnými". Myslím si, že mají strach z toho, že se v jejich společnosti vynoří kdosi, kdo neovládá nástroj a pomocí krabice vytvoří hodnotné a velmi emocionální dílo, lepší, než jsou oni schopni vytvořit pomocí svých nástrojů. Když tvrdí, že v této hudbě není cit, mýlí se, protože pocit, a dle mého názoru to platí zvláště u dub music, je dílem zvukaře - producenta. Kdo zná jména jako King Tubby, Prince Jammy, Scientist atd. ví, že to právě oni, lidé u mixážního pultu, zvuk přetvářeli, modelovali jeho směr pomocí ekvalizéru, reverbu a echa, přidávali a vypouštěli části rytmu. Něco takového nelze naprogramovat, je to způsob, jakým si subjekt hledá svou cestu rytmem na základě svých emocí. "Krabice" též umožňuje lidem, kteří nemají kapitál nebo hudebně nadané přátele, vytvořit hudební dílo se všemi potřebnými složkami, několik krabic navíc a umělec může dosáhnout standardu, jehož výsledkem bude dílo, rovnocenné a mnohdy dokonce překonávající pokusy "skutečných" muzikantů. Nakonec je asi na veřejnosti, aby rozhodla, jaká hudba se jí líbí a elektronická hudba oslovuje značné množství lidí.
 
Setkala jsem se s názorem, že je dub prázdný, že je prost jakýchkoliv emocí, že je pouhou strukturou. Souhlasíte s tímto názorem? Co pro vás hudba znamená emocionálně?
Mnohé již bylo zodpovězeno v předchozí otázce, ale většina takových a podobných kritiků hudbu vlastně vůbec neposlouchá. Jako ostatní hudební styly, má i dub má mnoho interpetů. Někteří se dají jedním směrem, další jiným. Nejprve bych rád řekl, že to, čemu lidé říkají "dub", já nazývám reggae, obojí je součástí téže věci. Ten, kdo nazývá techno, house či d`n b, pojmem dub se mýlí. Je to pořád jen techno, house atd., při jehož mixování byl použit reverb, delay a bůhvícoještě. Jimi Hendrix, Beatles a mnoho dalších umělců používalo reverb a delay a označili byste jejich hudbu za dub?!
Hudba je pro každého z nás velice osobní věcí, každý z nás ji poslouchá z jiných důvodů a každý z nás z ní má jiný pocit. Když mi někdo přehraje vážnou hudbu, může se stát, že odezní úplně mimo mě, protože třeba nepochopím, o co skladateli šlo, když tedy pochopíte reggae či dub, pochopíte i jemnost toho, co je v něm obsaženo a reggae je hudbou poselství. V sedmdesátých letech byla většina dubových skladeb vytvořena ze stop již nahrané písně. Producent použije nahrávku a dále ji přetváří - to je možná jiný postup, než používá mnoho dnešních umělců, proklamujících, že dělají dub . Chtějí přijít s něčím novým a když to nenaleznou, mnoho lidí řekne, že je dub prázdný a u některých současných umělců bych s tímto názorem souhlasil.
Co se týče mé vlastní tvorby, nechávám se inspirovat hudbou, kterou mám rád, i když třeba to, co jsem pak udělám nebude znít stejně. V Británii je reggae scéna skutečně silná, dlouhou dobu jsem následoval sound systém Jah Shaky a když slyšíte hudbu zesílenou na tisíce wattů a sledujete dav, který šílí a vášnivě tančí, tak už to je čistou inspirací. Když dnes tvořím skladbu, mám plnou hlavu této inspirace, vizi tance a síly hudby a sjednocení lidí.
 
Zajímalo by mě, zda do studia chodíte tak, jak jiní lidé chodí do kanceláře, anebo jenom když se cítíte být inspirován, když máte nápad?
Mé studio se nachází na konci zahrady našeho domu, jdu tam, když se mi chce, ne vždy s inspirací, ale dělám to už dlouho, od osmdesátého pátého roku a většinou je to asi tak, že mám představu o stylu skladby, jdu do studia a sleduji, kam až mě ta představa zavede.
Několik studií mi již nabídlo zaměstnání, pak by se ale má práce skutečně změnila na "kancelářskou" a když nad tím přemýšlím, tak si říkám ne, to není nic pro mě.
 
V západní Evropě, zvláště pak ve Francii, by se dalo mluvit o boomu lidové, takzvané světové hudby. Díky němu se otevřela brána pro mnohé, doposud téměř neznámé umělce z Afriky, Blízkého východu a mnohých dalších částí světa. Inspirují vás tito muzikanti? Myslíte si, že jsme na počátku nové hudební revoluce, anebo se jedná spíš o módní výstřelek, který zanikne se změnou sezóny? Pomýšlíte na spolupráci s některými z těchto umělců?
V minulosti jsem slyšel některé nahrávky z Afriky a Indie, nedá se ale říct, že tuto hudbu dokonale znám, inspirovaly mě některá díla Indické hudby, zvláště klasického stylu. V minulosti jsem dokonce pracoval s několika asijskými umělci a pod různými jmény jsem tajně vydal několik věcí, které jsou odlišné od stylu, jemuž se většinu času věnuji. Neřeknu ale nic víc! Líbí se mi zvuky a melodie v Indické hudbě, jsou velmi duchovní, nelze je však použít v hudbě, kterou momentálně dělám, což je velmi ortodoxní reggae. Mohl bych experimentovat, ale pokud děláte hudbu pro určité publikum a začnete přidávat nové věci, ztratí vaše hudba pro toto publikum přitažlivost a já zrovna tvořím hudbu pro publikum, které poslouchá reggae. Ovšem, to je na programu nyní a kdoví, co se přihodí v budoucnosti, nikdy nic nevylučuji a pokud mě někdo osloví s určitým projektem, nejspíš se do něj s vervou pustím.
Mnoho lidí upravuje svůj hudební vkus podle módy a mě unavuje přístup lidí, kteří si hudbu vybírají na základě trendů - ta starší je pro ně bezcenná. to je přístup, jaký má establishment. U hudby, které se věnuji, u roots music, můžeme zahrát skladbu vytvořenou před dvaceti lety hned po skladbě vytvořené včera a bude to znít dobře. V Británii začly být populární věci ovlivněny Indií, bylo tomu věnováno mnoho programů v televizi, mnoho článků v časopisech atd., ale zdá se, že bublina splaskla a najednou je ticho, protože establishment neví, co s tím, jak by šlo tento vliv dál využít. Lidé, kteří se Indií nechali inspirovat, protože jim je tato kultura blízká, nebo je nějakým způsobem obohacuje, ve své práci přesto pokračují, protože mají své skalní publikum.
 
Byl jste vychován v typické anglické rodině, jako dospělý muž jste se stal velmi významným umělcem a producentem reggae. Osobně si myslím, že jste jedním z těch, kdo porušili mnohá "pravidla". Myslíte si, že je důležitý ten aspekt vaší práce, který těm ostatním naznačuje, že podstata věcí je mnohdy ukryta za formou, že forma nemusí nevyhnutelně vypovídat o tom, co je uvnitř?
Reggae hudbou jsem se začal zabývat v roce sedmdesát osm, z jakéhosi důvodu mě hluboce zasáhla, ale nikdy jsem nebyl rasta, mám přesvědčení, podle nichž žiju svůj život a mnohá z nich jsou obsažena v rastafariánství zrovna tak, jako v mnoha jiných náboženstvích. Když jsem začal tvořit hudbu, stal jsem se žákem Jah Shaky, on je rasta celou svou duší a toto přesvědčení je neotřesitelné. Někdy jsme spolu mluvili a když jsem řekl, že nejsem rastafarián a že ve svém srdci nenacházím důvody, proč bych měl jít právě touto cestou, obvykle poznamenal, že je bůh v mé duši, ať už o tom vím nebo ne.
Tou dobou jsme neměli pocit, že plníme nějaké poslání, zkrátka jsme dělali muziku tak, jak se nám to líbilo, místo toho, abychom následovali cestu vodou ředěného popu, veselé prosluněné plážové záležitosti, kterou se předtím vydalo tolik bělochů!
Dnes cítím, že je hudba mou misí, sdělení v textech mnoha písní hlásají lásku a jednotu. Ne všichni tato sdělení plně přijmou, takže mým posláním je ukázat jim slovo. Hraju pouze
reggae - říkám reggae abych dal najevo rozdíl mezi naší hudbou a technem, které si říká "dub". Náš dub má smysl a na každém vystoupení mě provází někdo, kdo je schopen slovem šířit naše poselství. Ovšem chceme své posluchače také bavit, takže se nechováme jako nějací kazatelé, snažíme se být jemní, necháváme lidem prostor a čas, aby toto poselství přijmuli postupně. Když na ně jdete příliš zhurta, vyděsíte je. Abyste tuto hudbu milovali, nemusíte být rasta. Stačí, když žijete dobře a k lidem se chováte tak, jak si přejete, aby se oni chovali k vám.
 
Kdy uslyšíme o vašich nových nahrávkách? Pracoval jste na nových věcech s nějakými hosty?
Momentálně máme hotových dost věcí a přestože vydávám pod svými vlastními značkami, mám jen omezené finance, které nestačí na propagaci či distribuci našich projektů. Momentálně hledáme větší značku, která by měla zájem o licenci na tato díla, ale v reggae je to vždy velice těžké. Máme nahrávky s legendou roots&culture ze sedmdesátých let, Prince Allahem a také skladby s mladým zpěvákem, který si říká Danny Vibes, my mu říkáme "lvíček", Jonah Dan a já jsme právě vydali dvanáctipalcový singl pod značkou Backyard Movements, kde jsou zastoupeni oba tito umělci a mohu říct, že byl přijat velice dobře. Pracuji též na albu Clive Colour Red Hyltona, které se jmenuje Revelation Time a produkoval jsem několik věcí nadějného hudebníka Tonyho Rootse na jeho albu Sufferers Cry. Mám též v plánu vydat kompilační album s řadou zpěváku, včetně těch, které jsem již jmenoval, takže se dá říct, že neustále na něčem pracuji.
 
Děkujeme za rozhovor.

ptala se Tatiana Dacková