Fula Band je partička mladých muzikantů pocházejících ze senegalského Dakaru, která žije v současné době částečně v Holandsku a ve Francii. Název kapely je odvozen od jména nomádského kmene Fulbů, který obývá subsaharskou oblast západní Afriky. Tento kmen se vyznačuje bohatou tradicí slovesné a hudební kultury, což dnes dokazují hlavně Baaba Maal a Ali Farka, kteří jsou také syny této tradiční společnosti. Hudba tohoto lidu je okouzlující pro všechny smysly, a často si ani nevšimnete, že vaše tělo už tancuje. Fula Band ve své hudbě vychází z vlastní tvorby, nezapírá však ani svůj původ, ani nepodléhá módním vlnám. Využívá tradiční senegalské styly mbalax či mandinko, ale i afro-beat, reggae a funk. Přesto je každá píseň originálem, kde se pozoruhodně mísí starodávná tradice se současností.
Skupina samotná, kterou založil zpěvák a skladatel Omar Ka, jenž odpovídal na většinu otázek tohoto rozhovoru, nazývá svůj žánr afro-fulani. Dalšími členy kapely jsou: sólový kytarista Ibrahim N´Diaye, bubeník El Amine N´Diaye, baskytarista Coly Cisse, perkusionista El Hadji Diallo, rytmický kytarista Ibrahim Ka a klávesista Bachir Dia.

Následující rozhovor čekal na své přepsání opravdu velmi dlouho. Kapela a její zpěvák Omar Ka navštívili Prahu už v červnu roku 2001 u příležitosti koncertu v Akropolis. Den předtím odehráli skvělé akustické vystoupení v Duende, o kterém se dozvěděli jen pravidelní návštěvníci této marťanské kavárny. I když jím nejsem, znám lidi, kteří tam jsou pečení vaření, a tak jsem dostal echo a vyrazil tam.
Seznámili jsme se asi deset vteřin poté, co jsme se uviděli. I přes jejich velkou srdečnost a vstřícnost se ale později ukázalo, že nahrání rozhovoru nebude snadné. Omar Ka se po pravdě více než o interview zajímal o kouření v Čechách pěstovaných bylin a navíc mi nechtěl dovolit, abych natáčel na diktafon.
Zpětně to vidím jako vtípek, který jsem v tu chvíli vzal vážně, a tak jsem si otrocky psal těsnopisné poznámky na papír. Do jejich přepsání se mi poté vůbec nechtělo, ale v rámci intenzivního očistného období dokončování starých restů, ten papír nedávno znovu vyplul na povrch. Z celého rozhovoru mám zachycený jen fragment, ale přesto mi přišla škoda, se s vámi o něj nepodělit…

Omare, jak jste se dali dohromady?
Do Dakaru jsem přijel roku 1989 a brzy jsem se seznámil s pár výbornými muzikanty, mj. s kytaristou Ibucharem abou Ka. Začali jsme spolu hrát a o dva roky později z toho postupně vzniknul Fula Band. Poté jsme vyrazili koncertovat po západní Africe, všude, kde se dalo.

A co bylo pak, jak jste se dostali do Evropy?
Roku 1995 jsem dostal pozvání do Holandska, a nakonec tam strávil celé tři roky. Spolupracoval jsem tam s lidmi, jako jsou East Meets West, Michael Banabila, Will Cramer nebo Hanyo van Oosterom. V roce 1999 se objevila příležitost, aby přijel i zbytek kapely, a tak jsme brzy odehráli pár koncertů v Holandsku a Belgii. Byly úspěšné, takže jsme se hned v létě odvážili nahrát vlastní album, které dostalo název MBAARANAABE / NOMAD. To nám pomohlo, abychom si zahráli na nejrůznějších festivalech po celé Evropě. Náš sen se začíná naplňovat…

Měli jste na začátku záměr, hrát tradiční senegalskou hudbu, nebo jste měli vlastní vizi?
Naše muzika je naší vlastní vizí, ale vychází z tradičních kořenů. Zpívám o našem původu a dějinách, o respektování přírody a všeho živého, o kráse měsíční záře, o starých královstvích západní Afriky…

Když mluvíš o historii… Jak vnímáš zběsile se zrychlující vývoj posledních let?
Je to přirozené, včera žili naši pradědečci a zítra už tu bude příležitost pro naše děti. Nepromarněme ten čas, který je nám dán. Dávejme pozor na to, co se děje kolem nás. Hlavně na přírodu, protože ta je mnohem silnější než jsme my a naše zbraně. Špatné zacházení s ní se nám může velmi rychle vrátit!

Pověz nám něco více o hudbě, která se poslouchá v Senegalu…
V 60. letech to bylo hlavně blues a domorodá hudba. Dnes každý hledá vlastní cesty projevu. Velmi populární je styl mbalax, který asi nejvíce proslavili Youssou N´Dour, Super Diamono, Alioune Mbaye Nder, Babacar Faye nebo Xalam. Hodně lidí ale také poslouchá rap, nejznámější senegalskou kapelou tohoto žánru jsou asi Positive Black Soul. Velmi oblíbené je samozřejmě i reggae. Za všechny bych rád jmenoval Tiken Jah Fakoly a kapelu Adioa. Ale víte, myslím si, že je zbytečné se omezovat žánrem, v hudbě je vše možné…

Díky za rozhovor a muziku, kterou s sebou přinášíte…

V pražském Duende 8. 6. 2001
Lukáš Kolíbal


Fula Band home page: www.fulaband.com
Tiken Jah Fakoly home page: perso.respublica.fr/louma
Hudebně kulturní web o Africe: www.afropop.org
O afro-karibské hudbě s velkou databází umělců a jejich alb: www.afromix.org
Portál (nejen) afrických hudebních stylů: genres.artistdirect.com
Všeobecný afro portál: www.woyaa.com