|
"Marcus Garvey byl prvním mužem, který dal - v masovém měřítku
a na vysoké úrovni - miliónům černochů pocit hrdosti"
(Martin Luther King)
"Dějiny se budou opakovat: dnes je jedna rasa na vrcholu a
zítra bude ležet v prachu; dnes se černoch zdá být posledním ze
všech ostatních ras a národů světa; zítra však již může stát na
nejvyšším stupínku lidského žebříčku, neboť civilizace se pohybuje
v cyklech."
(Marcus Mosiah Garvey)
 Marcus
Garvey- jamajský buditel a bojovník za práva utlačované černé rasy,
otec černošského nacionalismu a hnutí "Zpět do Afriky",
propagátor afrického dědictví a kultury, - bezesporu jeden z nejvýznamnějších
afro-amerických vůdců a myslitelů 20.století. Pro někoho byl radikálním
novinářem, schopným organizátorem a politikem, neortodoxním podnikatelem
a ekonomem, pro jiné originálním filosofem a intelektuálem, nadaným
spisovatelem a básníkem, pro další náboženským myslitelem, charismatickým
kazatelem a revolučním prorokem, jenž předpověděl příchod "Černého
Mesiáše".
Tento jamajský národní hrdina, často přezdívaný "Černý Mojžíš",
za nímž stálo v době jeho největší slávy nejméně pět miliónů rganizovaných
černochů, je dodnes vzorem pro mnohé uvědomělé obyvatele Karibiku,
Afro-Američany, ale i Afričany všude po celé diaspoře i v samotné
Africe. Svými idejemi a činy ovlivnil mnohé pozdější černošské vůdce
(z těch známějších to byli Martin Luther King, Malcolm X, Kwame
Nkrumah, Elijah Muhammad, Stokely Carmichael, Eridge Cleaver, Steve
Biko ad.) a sociálně-politická seskupení a hnutí (Hnutí za občanské
práva, Black Power, Black Muslims, Black Panthers, Black Consciousness,
Africký národní kongres ad.), ale i hnutí kulturní (např. négritude,
harlemskou renesanci či tzv. Black Studies). V neposlední řadě svým
učením - garveyismem - ve 30.letech výrazně inspiroval a ovlivnil
(dle některých interpretací v podstatě založil) rastafariánské hnutí.
Marcus Mosiah Garvey se narodil 17.srpna 1887 v přímořském městečku
St.Ann's Bay ve farnosti sv.Anny na severu Jamajky. Jeho otec byl
potomkem marúnů a jeho matka silně věřící. (Jeho matka ho prý chtěla
pojmenovat Moses - Mojžíš, v správné předtuše, že se stane vůdcem
lidu. Jeho přísný otec však nakonec prosadil, aby bylo jejich 11.
dítě pojmenováno podle něj.) Jelikož chudá rodina neměla prostředky
na školné, byl po dokončení základní školy (kde prý vinikal zejména
v historii, řečnictví a matematice), poslán ke svému kmotrovi, u
kterého se vyučil na tiskaře. Dostával zde však také soukromé lekce,
měl k dispozici rozsáhlou knihovnu, kde se dále vzdělával a horlivě
se účastnil diskusí zdejších černých vzdělanců a pamětníků otroctví
o politice a sociálních otázkách.
V roce 1906 přesídlil jako osmnáctiletý do Kingstonu, kde začal
pracovat v jedné tiskárně. Pokoušel se zde vydávat i vlastní noviny
The Watchman (Strážce), ale bezúspěšně. Za dva roky se již stal
mistrem, ale poté, co se jako řečník zúčastnil velké stávky tiskařů
za vyšší mzdy (- i když jemu samotnému bylo vedením nabídnuto zvýšení
platu), však ztratil nejen, práci, ale i možnost nadále pracovat
v soukromém sektoru. Díky svým schopnostem byl však brzy zaměstnán
ve státní tiskárně. Již v roce 1910 vstoupil do National Club of
Jamaica, jakéhosi sociálně-politického klubu, jehož byl záhy zvolen
tajemníkem. Vydává zde i svou první publikaci: "The Struggling
Mass" (Bojující masa).
Ve stejném roce odjíždí do Kostariky, kde pracuje na banánové plantáži
(jako časoměřič). Zde byl očitým svědkem žalostných pracovních podmínek
černých námezdních dělníků nehorázně vykořisťovaných bílými plantážníky,
proti nimž neúspěšně protestoval na britském konzulátu. Napsal:
" (Bůh) nikdy nezamýšlel, že by jedinec mohl klesnout na úroveň
peóna, nevolníka či otroka, ale aby byl vždy člověkem v plném kontrole
svého zdravého rozumu a nejopravdovějšího poznání sebe sama. Ale
jak se člověk od svého stvoření změnil? Dnes ho najdeme rozděleného
do různých tříd - bezmocný hlupák, závislý otrok a sluha - a pán.
Tyto odlišné třídy Bůh nikdy nestvořil. Stvořil člověka."
Následuje cesta po Střední a Jižní Americe financovaná odborovými
organizacemi. Garvey navštívil Guatemalu, Honduras, Panamu, Nikaraguu,
Ekvádor, Kolumbii, Venezuelu, Chile a Peru, kde všude sledoval vykořisťování
místních i západoindických dělníků v dolech i na tabákových plantážích.
Všude debatuje s karibskými dělníky, kteří sem přijížděli za prací,
jelikož na ostrovech panovala nezaměstnanost a chudoba, a formuje
své politické názory na nespravedlivé - rasové rozdělení rolí vykořisťujících
(bílých, popř. míšenců) a vykořisťovaných (černých). Kdekoliv to
bylo možné, založil malé noviny (např. "La Nacionale"
v Kostarice, "La Prensa" v Panamě ad.), kde zveřejňoval
názory a pocity migrujících námezdních dělníků. Nikde se mu však
nepodařilo vysvětlit samotným dělníkům, jaký význam má takové vydávání
vlastních novin nebo založení odborářské organizace, jež by hájila
jejich zájmy a práva. Často se též dostával do konfliktů s místními
autoritami, které mu dávaly nálepku agitátora. Jamajskou vládu naopak
jeho stížnosti na diskriminaci černých Jamajčanů ve všech těchto
zemích vůbec nezajímaly.
 V
roce 1912 odjíždí Marcus Garvey za svou sestrou do Londýna. Pravidelně
zde řeční na tzv. "Speakers Corner" (Nároží řečníků) v
Hyde Parku, ale též navštěvuje přednášky na univerzitě a seznamuje
se zde s mnoha černými vzdělanci. Ovlivnil ho zejména súdánsko-egyptský
nacionalista Dus Muhammad Ali, jenž mimo jiné v Londýně vydával
"The African and Oriental Rewiew" (Africkou a orientální
revui) a byl též autorem uznávané studie "In the Land of the
Pharaos" (V zemi faraonů). Díky přátelství s tímto učencem
získává bohaté znalosti o africké historii a kultuře, o kolonizaci
a exploataci Afriky evropskými mocnostmi, ale především o historickém
a náboženském významu černošské diaspory. Velice na něj zapůsobila
i vlivná kniha Casely Hayforda "Ethiopia Unbound" (Nezkrocená
Etiopie) o politickém odboji a rasové emancipaci Afričanů. (Tato
kniha, vydaná v Londýně roku 1911, byla velmi populární v místní
komunitě černošských studentů a intelektuálů. Myšlenky o spáse černé
rasy v ní obsažené jsou převzaty z idejí misionáře profesora Edwarda
Wilmonta Blydena (1832-1912) původem z karibského ostrůvku St.Croix.
Tento dnes již polozapomenutý průkopník myšlenek a hnutí etiopanismu
byl známý též jako "novodobý prorok" osvobození Afričanů.
Blyden se jednak snažil odstranit evropský mýtus o podřadnosti černé
rasy a také zlepšit podmínky černochů v Novém světě. Roku 1872 se
podílel na založení měsíčníku "The Ethiopian" věnovanému
edukaci Afričanů na celém světě.) Garvezho také silně ovlivnily
knihy známého afro-amerického učence a buditele Bookera T. Washingtona
- zejména jeho autobiografie "Up From Slavery" (Povstat
z otroctví), kde se seznámil se situací černochů ve Spojených Státech.
Všechna tato díla ho natolik oslovila, že se rozhodl stát aktivistou
v boji za práva černé rasy a jejím vůdcem.
V červenci 1914 se Garvey vrací na Jamajku, kde už po několika dnech
založil dvě organizace: The Universal Negro Improvement and Coservation
Association (Společnost pro všeobecný pokrok a zachování dědictví
černochů) - předchůdce pozdější slavné UNIA - a jeho koordinační
orgán African Communities League (Ligu afrických komunit), jehož
prvním cílem bylo vybudování rovnocenného, ale segregovaného systému
vzdělání pro černé Jamajčany. Vzorem pro Společnost mu byl známý
Tuskagee Institut B.T. Washingtona, a jeho mottem se stalo: "One
Aim! One God! One Destiny!" (Toto heslo: "Jeden Cíl! Jeden
Bůh! Jeden Osud!"- převzal Garvey z již zmíněné knihy "Ethiopia
Unbound". Později bylo často - a vlastně je občas dodnes používáno
mnohými rastafariány.) Garveyho cíly byla v té době zejména ekonomická
podpora černošského obyvatelstva na celém světě, ochrana africké
kultury a boj proti rasové diskriminaci, ale i vytvoření jakéhosi
celosvětového černošského bratrství, podpora pocitu pýchy a příslušnosti
k této rase, ale i nezávislost afrických států.
Tato filosofie je shrnuta ve dvou nejznámějších Garveyho výrocích,
často citovaných v reggae textech: "Up! Up! You migty race!
You can accomplish Chat you will!" ("Vzůru! Povstaň mocná
raso! Můžeš dosáhnout všeho, čeho chceš!) a "Africa for the
Africans, those at home and abroad." ("Afrika Afričanům,
těm doma i všude jinde.)
Hlavní inspirací pro založení první skutečně masové organizace byly
pro Garveyho (-kromě již zmíněných vzorů) myšlenky a rozhovory s
bahamským učencem žijícím na Jamajce - Dr. Lovem. Tento bojovník
za zrovnoprávění Afro-Jamajčanů i černošského světa vůbec založil
již v roce 1901 The Pan-African Association (Pan-Africké sdružení),
dle jehož cílů Garvey v podstatě formuloval i své cíle. (Cíle svého
pan-afrického hnutí zveřejnil Dr. Love ve svých novinách: 1) osvobodit
Afričany a jejich potomky na celém světě skrze jejich občanská a
politická práva; 2) zlepšit podmínky utlačovaných bratrů v Africe,
Americe a dalších částech světa; 3) vyvinout úsilí k zabezpečení
efektivní legislativy a podporovat naše lidi ve
vzdělání, průmyslu a obchodní podnikavosti; 4) podporovat produkci
studií a statistik vztahující se k našemu lidu; 5) zakládat finanční
fondy k naplňování těchto cílů.) Ani přes ušlechtilé záměry se však
Dr. Loveovi ani později Marcu Garveymu nedostalo na Jamajce příliš
pochopení. Garvey byl soustavně kritizován a zesměšňován zejména
místními míšenci, kteří ve snaze, aby byli klasifikováni jako bílí
odmítali a popírali své africké kořeny. (K největším Garveyho zastáncům
na Jamajce patřil paradoxně kingstonský starosta a římsko-
katolický biskup - oba běloši.) Nejen pro tento neúspěch, ale i
protože potřeboval pro své plány získat finanční prostředky a protože
chápal svou misi opravdu univerzálně, odcestoval Garvey v roce 1916
do USA. Měl se zde též setkat s Bookerem T. Washingtonem, který
ho k návštěvě Spojených Států vlastně vyzval, k tomuto setkání však
kvůli předčasné Washingtonově smrti bohužel nedošlo.
 V
březnu 1916 Marcus Garvey připlouvá do New Yorku. Usazuje se v černošském
Harlemu, kde si coby pouliční řečník záhy získává ohlas mezi černými
přistěhovalci z Karibiku, ale i u místních Afro-Američanů. Jeho
vášnivé projevy byly něčím mezi politickou agitací a náboženským
kázáním, používal religiózní mluvu a často i zpíval vlastní gospely.
Jeho poselství černošské hrdosti, zde Nachází tu první spolupracovníky,
ale aby získal širší podporu a poznal americkou realitu, procestoval
téměř celé Spojené Státy.
V lednu 1918 Garvey v newyorkském Harlemu konečně zakládá proslulou
UNIA - The Universal Negro Improvement Association (Společnost pro
všeobecný pokrok černochů). Její cíle byly v podstatě podobné, jak
je již formuloval před čtyřmi lety na Jamajce - konkrétně: 1) celosvětové
bratrství černé rasy, 2) vývoj Afriky z koloniálního jařma k soběstačnému
gigantu, na který by mohli být pyšní všichni černí, 3) Afrika jako
místo, kam by se mohli vrátit všichni černí a rozvinutý černošský
národ s vlivem na světové mocnosti, 4) černý národ, jehož zástupci
by byli posláni do všech hlavních zemí a měst světa, 5) vývoj černošských
vzdělávacích institucí pro výuku černošských kultur, 6) podpora
černého pokolení, kdekoliv se nalézá.
Tento program padá v USA - na rozdíl od Jamajky - na úrodnou půdu,
jelikož zde již existovala jistá tradice černošské emancipace a
hrdosti (- nejrůznější černošští kazatelé, hnutí abolicismu, dílo
Fredericka Douglase, Brokera T. Washingtona, W.E. Burghardta Du
Boise a dalších, rozvíjející se jazzová hudba a literární hnutí
"Harlemská renesance" atd.). UNIA získává během jednoho
roku neuvěřitelné 4 miliony členů, organizovaných v jejích pobočkách
ve 38 amerických státech a 6 dalších zemích. Marcus Garvey se tak
stal nejúspěšnějším a nejvlivnějším černošským vůdcem své doby na
celém světě. Roku 1919 potom zakládá noviny "The Negro World"
(Černošský svět). Tento 10-16ti stránkový týdenník vydávaný v angličtině,
francouzštině a španělštině nákladem asi 65 000 výtisků získával
další a další nadšené stoupence sjednocení a rozvoje černošské rasy.
"Jsme schopni všeho toho, co mohou lidé jiných ras, umožněte
nám tedy tady a teď budovat velké podniky, obchod, průmysl a konečně
i vlastní národ, který by nás ochránil, ať bychom žili kdekoliv
na světě. Přestaňte žebrat o pracovcní místa, vytvořte si je sami.
Pamatujte: Pomozte si sami a Bůh vám pomůže." Tato Garveyho
představa nutnosti odstranění vykořisťování černých bílými - tedy
myšlenka nezbytnosti ekonomické emancipace před získáním úplné svobody
vedla k založení Negro Factories Corporation Korporace černošských
podniků) - řetězu pekáren, restaurace, prádelny, krejčovství, obchodu
s oděvy, továrenského skladiště a vydavatelství.
Ve stejném duchu založil Marcus Garvey i řadu dalších, výlučně afro-amerických
institucí: Universal Black Cross Nurses (Všeobecné zdravotní sestry
Černého kříže), Black Eagle Flying Corps (Pilotní sbory Černých
orlů), Universal African Motor Corps (Univerzální africké motorizované
sbory) a dokonce začal organizovat i africké legie - Universal African
Legion, s nimiž pořádal okázalé vojenské přehlídky v ulicích Harlemu
i jiných černošských čtvrtích amerických měst. "Je třeba naučit
amerického černocha černošství, černým ideálům, černému průmyslu,
černým Spojeným Státům a černému náboženství. Černoši celého univerza,
svázáni jediným cílem - osvobozením sebe sama a osvobozením Afriky,
té velké země, jež nám právem náleží."
 Jedním
z nejvýznamnějších Garveyho počinů s dalekosáhlými důsledky však
bylo založení lodní dopravní společnosti Black Star Line Steamship
Corporation (Parolodní společnost Černá hvězda) v roce 1919. Po
nashromáždění dostatečného kapitálu z prodeje akcií (- odílníky
společnosti se nadšeně stávali i ti nejchudší) se po velkém úsilí
skutečně podařilo zakoupit parník Yarmouth a později ještě dvě další
lodě, které měly sloužit jednak k dopravě různého nákladu, zejména
však k přepravě afro-američanů i karibských černochů do jejich vysněné
domoviny - Afriky. Tento podnik souvisí snad s klíčovou ideou
garveismu - repatriací.
"Společnost pro všeobecný pokrok černochů reprezentuje naděje
a aspirace probuzeného černocha. Naším přáním je najít své místo
ve světě, kde bychom nenarušovali pokoj jiných lidí; složit naše
břímě a dát spočinout našim znaveným bedrům a nohám na březích Nigeru
a zpívat naše písně a pět naše chvalozpěvy k Bohu Etiopie."
Afrika byla v tomto myšlení nejen idealizována, ale přímo mytizována
a ztotožněna s jakýmsi "zlatým věkem" a "rajským
lůnem" černého člověka. Nemůžeme však říci, že neprávem, jelikož
původ Afričanů i doba rozkvětu jejich kultury skutečně ležela v
Africe, i když v Africe historické a tradiční. Afrika Garveyho současnosti
však byla povětšinou dosti smutným místem evropské kolonizace, chudoby
a utrpení. Masová repatriace však neměla, podle garveistů, spasit
jen Afričany v diaspoře, ale i zachránit vykořisťovanou Afriku.
S tím souvisel i požadavek dekolonizace:
"Říkáme bílému muži, který nyní vládne v Africe, že je v jeho
vlastním zájmu, aby z Afriky odešel už nyní, protože my přijdeme…a
bude nás 400 milionů… A nebudeme se ptát Angličanů, Francouzů, Italů
či Belgičanů, proč jsou v Africe. My jim prostě rozkážeme, aby odešli."
Reálná repatriace se však ukázala být dosti problematickou. Evropané
samozřejmě nehodlali své výnosné africké kolonie jen tak opustit,
o případných Garveyho jednáních s Etiopií nejsou žádné doklady a
Libérie - jediná další svobodná země na kontinentu založená roku
1847 americkými abolicionisty a humanisty pro osvobozené afro-americké
otroky - odmítala další potenciální navrátilce z řad garveistů na
své území vpustit. UNIA vyslala do Libérie dvě diplomatické mise
(v roce 1920 a 1923), ale obě selhaly. Bez odezvy zůstala i Garveym
vyslaná delegace na poválečnou konferenci Ligy národů v Ženevě,
jež požadovala přidělení některých bývalých držav poraženého Německa
americkým černochům za jejich přínos k vítězství Spojenců. (Svůj
projev na této konferenci tehdy mimo jiné přednesl i pozdější etiopský
císař Ras Tafari Makonnen, v té době však "pouhý" guvernér
jedné etiopské provincii, už však velmi vlivný.) Parníky měly navíc
časté poruchy, jejich provoz i údržba byla velmi nákladné, a tak
se společnost brzy dostala do finančních potíží. Myšlenky repatriace
však přes všechny nezdary její realizace však nezanikly a byly znovu
oživeny rastafariánským hnutím.
Zhruba od 20.let se v Garveyho projevech, "kázáních" i
básních objevuje religióznější zaměření. Náboženství bylo pro Marca
Garveyho jakýmsi soustředěním pozitivní energie, především však
dobrým kodexem, dle něhož by měl člověk žít. Černý lid podle něj
potřeboval takové náboženství, které by mohl považovat za vlastní,
ne bělošské křesťanství vnucované Afričanům po staletí misionáři
a kolonizátory, ale ani původní africké víry. Základem takového
černého náboženství měla být Bible, čtená a re-interpretovaná pro
černého člověka, ale i specificky africké hodnoty - humanismus,
solidarita, nesobeckost, oddanost Bohu a společenství. Pilíře africké
hrdosti a identity spatřoval zejména v pradávné a bohaté historii
Etiopie, nesoucí dědictví původního křesťanství a judaismu. Velkou
inspirací bylo i Sionistické hnutí (konec 19.st.) snažící se revitalizovat
a aktualizovat právě židovskou víru, náboženství filosofii.
 Marcus
Garvey je především považován za autora proroctví o příchodu Černého
Mesiáše: "Pohleďte k Africe, kde bude korunován Černý král,
který bude Spasitelem", jenž měl údajně pronést ještě než odjel
do USA - tedy asi v roce 1915. Když byl potom v roce 1930 právě
v Etiopii korunován Ras Tafari Makonnen, potomek biblických králů
Davida a Šalamouna - na Hailé Selassieho I. jako "Král králů,
Pán pánů a Vítězný Lev z kmene Judova", statisíce Afričanů
na celém světě uvěřilo, že právě on je tímto Mesiášem černého lidu.
Zůstává nicméně sporné, zdali Garvey vůbec tento výrok řekl (- existuje
podezření, že jeho autorem byl spíše jeho spolupracovník reverend
James Moris Webb, chicagský duchovní a mystik a autor výmluvné knihy
"A Black Man Will Be the Coming Universal King, Proven by Biblical
History" (Černý Muž se Stane Univerzálním Černým Králem, Doloženým
Biblickou Historií) z roku 1919.) - a zdali je vůbec ono proroctví
myšleno doslova či spíše "literárně" a ezotericky. Sám
Garvey zbožštění etiopského cíře odmítal a popíral, Hailé Selassieho
považoval spíše za (tyranského) monarchu. Nicméně, existují doklady,
že na četných pochodech a manifestacích jeho UNIA, byly vedle Garveyho
portrétů nešeny ikony s Ras Tafariho podobiznou, i že mnoho garveistů
Krále tajně uctívalo. (Sami otcové rastafariánského hnutí: Leonard
P. Howell, H. Archibald Dunkley, Joseph Nathaniel Hibbert a Robert
Hinds vzešli právě z garveismu.)
Roku 1920 uspořádal Marcus Garvey v newyorkském Madison Sqare Garden
1.mezinárodní konferenci Společnosti pro všeobecný pokrok černochů,
jíž se zůčastnili delegáti z více než 25 zemí. Promluvil zde asi
k 25 000 posluchačů o své koncepci "nového černocha" (New
Negro) a o potřebě vybudování silného afrického národa a státu,
a poté byl jednohlasně zvolen "prozatímním prezidentem"
Afriky. Na konferenci byla též přijata tzv. "Deklarace práv"
(Declaration of Rights; mj. často později zmiňovaná v reggae písních)
a zvoleny oficiální barvy Společnosti: rudá, černá a zelená. Tyto
barvy se nestaly jen barvami garveyistů a symbolem černošského hnutí,
ale později je přijaly i rastafariáni, kteří však postupem času
přidali - někdy i nahradili - černou barvu barvou žlutou (či zlatou).
"Shromážděte se kolem vlajky, shromážděte se kolem rudé, zlaté,
černé a zelené./Marcus řek': Rudá za naší krev, která tekla jako
řeka./ Marcus řek': Zelená za naší zem - Afriku./ Marcus řek': Žlutá
za zlato, který nám ukradli./ Marcus řek': Černá za lid, který vykořisťovali."
(Steel Pulse: Rally Round) Garveistické a rastafariánské barvy přijaly
na své vlajky i mnohé osvobozené africké státy (např. Burkina Faso,
Ghana, Guinea, Keňa, Kamerun, Mali, Malawi, Rwanda, Senegal, Togo,
Zambie, Zimbabwe).
Po skončení konference kráčel Garvey ulicemi Harlemu v okázalém
vojenském kostýmu v čele více než padesátitisícového zástupu "nových
černochů". Takováto demonstrace (černé) moci, stejně jako mnohé
předchozí Garveyho aktivity, samozřejmě nemohly nechat (bílý) americký
establishment chladným. Byl vystaven mnohé kritice oficiálních médií
a silnému nátlaku americké vlády, která se obávala jeho rostoucího
vlivu. Na počátku roku 1922 byl Marcus Garvey zatčen FBI pro údajnou
zpronevěru a nejasnosti v dokladech okolo společnosti Black Star
Line. Nově zvolený řiditel FBI J.Edgar Hoover byl na "likvidaci
černých radikálů" specialistou a podobný postup byl běžně používanou
taktikou. FBI monitorovala Garveyho aktivity již několik let - a
s několika vhodně umístěnými agenty nebyl problém infiltrovat a
zdiskreditovat jakoukoliv státu "nepohodlnou" organizaci,
jak bylo dokázáno na mnoha jiných příkladech. Garvey byl obviněn,
že ač byla jeho Společnost ve finanční tísni, prodával nadále její
akcie a také pro publikaci "falešné reklamy" ve svých
novinách, jež měla podporovat další nákupy akcií. I přes tato vágní
a chatrná svědectví byl odsouzen k pěti letům vězení a pokutě 1000
dolarů. Ke všemu byla pozastavena činnost "podezřelé"
společnosti Black Star Line.
Roku 1923 byl tedy tento "vůdce radikálního černošského hnutí"
uvězněn. Nejprve byl zavřen v newyorkské věznici The Tombs Prison,
odkud byl však - na základě odvolání a vlastní obhajoby - po třech
měsících propuštěn na kauci. O dva roky později však Federální soud
vznesl opakované obvinění a Garvey byl uvězněn znovu, tentokrát
v Atlantské kárnici v GeorgiiVe vězení napsal např. svůj slavný
projev "African Fundamentalism" (Africký fundamentalismus),
jenž později s velkým ohlasem přednesl na mnoha místech světa. (Garvevho
myšlenky například silně ovlivnily jihoafrický revoluční orgán Africký
národní kongres (ANC), kam je ve 40.letech přivezl člen UNIA James
Theale. "Africký fundamentalismus" se potom stal oficiálním
programem ANC, jako hlavní vodítko principů černošské vlády. Garveyismus
však již ve 20.letech přímo ovlivnil mnohé organizace černých jihoafričanů
bojujících proti bílé nadvládě.) "Africký fundamentalismus
usiluje o emancipaci černochů od myšlení ostatních, kteří se snaží,
aby jednali podle jejich názorů a myšlenek. Mějte svůj vlastní názor…
Protože když budete jednat podle vůle druhých, budou se nad vás
neustále povyšovat… a nechají vás, abyste jim sloužili jako otroci."
V roce 1927 byl Garvey předčasně propuštěn (díky amnestii nového
prezidenta USA Calvina Coolidge), byl však povinně deportován na
rodnou Jamajku.
 Když
přiletěl Marcus Garvey po více než deseti letech do Kingstonu, vítali
ho tentokrát davy pyšných Jamajčanů jako svého hrdinu. Tento činorodý
muž však nelenil a pokračoval v horečné politické aktivitě. Cestoval
po Střední Americe i po Evropě (navštívil Anglii, Francii, Německo,
Belgii a Švýcarsko), přednášel, kázal, agitoval a všude, kde to
bylo možné, zakládal pobočky UNIA. Po skándálu s údajnou defraudací,
uvězněním a vyhoštěním z USA však ztratil mnoho sympatizantů a už
nikdy nedosáhl takového úspěchu a podpory jako na počátku 20.let.
Roku 1929 přesto v Kingstonu uspořádal již několikátou úspěšnou
konferenci Společnosti za všeobecný pokrok černochů. Založil zde
také první moderní jamajskou politickou stranu - People's Political
Party (Lidovou politickou stranu), mezi jejímiž cíly byla např.
větší sebeorganizace a ochrana domorodého průmyslu a zřízení zákonného
odboru pomoci a podpory chudých. Pravděpodobně vzhledem k vyhrocenému
rasovému programu se však Garveyho strana do Národního Shromáždění
nedostala.
Na Jamajce také začal vydávat další noviny - The Blackman (Černý
člověk), v nichž se snažil podporovat nejen chudé Afro-Jamajčany,
ale i dělníky a kolonizovaný africký lid. Jejich prostřednictvím
šířil své revoluční ideje po celé Jamajce, ale otiskoval zde i své
tzv. "dialogy" a básně. Jeho poezie je velice působivá
pro svůj obsah, ale i vznešený klasicizující a biblický styl. Mimo
to napsal několik náboženských písní a přepsal též několik známých
gospelů s rasovými konotacemi. Literatura a poezie, jako možnost
setkání s vlastní duší a nalezení vnitřní pravdy, byla pro Garveyho
významným způsobem pozvednutí spirituality černého člověka.
Od počátku své kariéry Garvey všemožně podporoval umění, nyní se
však na tento způsob sebevyjádření bezprávných a utlačovaných zaměřil
ještě razantněji. Roku 1931 založil Edelweiss Amusement Company
(Edelweissovu zábavní společnosti), která měla podporovat umění,
lidovou zábavu, ale i školství a církev, a záhy otevřela v Kingstonu
jakýsi kulturní park a černošské sociální středisko.Během 30.let
nejen zde pořádala UNIA mnohé koncerty, divadelní hry a taneční
soutěže. Roku 1937 založil v kanadském Torontu originální Školu
Africké filosofie (The Schoul of African Philosophy), první podobný
podnik svého druhu, kde měli být školeno budoucí vedení Společnosti.
Roku 1935 přesídlil unavený Garvey opět do Londýna. Na počátku roku
1940 tu utrpěl mrtvici, po které byl částečně paralyzován a musel
být ve speciální péči. Marcus Mosiah Garvey zemřel v relativním
zapomnění v Londýně 10. června 1940. Jeho ostatky byly uloženy na
římsko-katolickém hřbitově sv. Marie, ale v listopadu 1964 byly
(z iniciativy Edwarda Seagy) převezeny na Garveyho rodnou Jamajku,
kde byly slavnostně uloženy v nově zbudovaném Memoriálu Marcuse
Garveyho v Parku Národních hrdinů v Kingstonu, kde byl Garvey byl
před dvěma lety v rámci oslav nezávislosti prohlášen prvním jamajským
Národním hrdinou. (Projev zde měla mimo jiné i jeho ovdovělá žena
Amy Jacques Garveyová, též bojovnice za práva chudých a utlačovaných,
jež se výrazně zasloužila o spravování, vydávání a šíření díla a
odkazu svého manžela.)
Marcus Garvey zemřel, ale jeho činy, ideje, básně, projevy, studie
a eseje zůstávají. Jeho odkaz nese jím založená dodnes aktivní UNIA
- Společnost pro všeobecný pokrok černochů, dodnes vycházející noviny
Negro World a desítky jeho žáků a nástupců - ať už je to jeho syn,
Marcus Mosiah Garvey, jr., od roku 1992 prezident UNIA, jeho žena
Amy Garvey, vydávající jeho dílo v již několika dílech Philosophy
and Opinions - nebo třeba "africký učitel" Burning Spear,
desítky dalších reggae skupin a zpěváků (např. Culture, Mighty Diamonds,
Steel Pulse, Rastafari Elders, Mutabaruka, Buju Banton a další)
a stovky a tisíce rastamanů na celém světě.
Jah Rastafar-I!
Johannes
******
reggae písně o Marcu Garveym:
400 let v Babylonu, 400 let
nikdy nezískáme sílu (Oheň!)
dokud nepadnou zdi Babylonu
Ať žije Marcus Mosiah Garvey,
který vedl černý lid do reality.
Ó, Marcus Mosiah Garvey,
ktrému dal Jah Jah sílu autority.
Tenhle mladík začal pracovat, hned jak vyšel ze školy,
stal se tiskařem a začal konat.
Znal Jehovu, Jahveho sekerou pokácel všechny překážky,
tím, že nás učil našim kořenům a naší národnosti.
Marcus se nikdy neunavil, Garvey se nikdy nebál.
Prošel žalářem a prošel vězením.
Prorok si na vrchol hory volí strmou cestu.
Sjednotil chudé a potřebné a ochraňoval slabé.
(Rastafari Elders: 400 Years)
*
Garvey, garvey povstaň znova
a vem nás pryč z tohohle zla
Garvey, garvey vosvoboď nás
z týdle ideologie
marcus garvey povstal ze země
už vod narození jako mojžíš
poďte děti, řekněte to nahlas
ať věděj, že sme pořád pyšný
na to, že sme černý
sem černej a sem na to hrdej
(Mutabaruka: Garvey)
*
Mám vizi o Marcu Mosiahovi Garveym
Mám vizi
Byl to mladík jako žádný jiný
Mám vizi
Byl mluvčím, mluvil univerzálně
Mám vizi
Vzhůru mocná raso
Můžeš dosáhnout, čeho chceš
Mám vizi
Vzhůru mocná raso,v zhůru mocná raso
Můžeš dosáhnout, čeho chceš
…
Mám vizi
Mám vizi o Marcu Mosiahovi Garveym
(Burning Spear: Garvey)
(přeložil: Johannes)
******
Použitá zdroje:
-články na http://debate.uvm.edu/dreadlibrary:
Gremp, C.E.J.: Marcus Mosiah Garvey: The Man, his Movement and his
Poetry
Jeans, Ch.: "Marcus Garvey Words Come to Pass" - A black
revolutionarys teaching live on
through rastafarianism and reggae music
Kenny, E.: Reactions on opression: Jamaica and South Africa
O Neill, C.: Mythical Pasts: Ethiopanism as a Revitalization Movement
Parmett, M.: Marcus Garveys Legend, its Influence, Accomplishments,
and Effects on the
Rastafarian Movement and Reggae Musicians
Winnick, J.H.: Marcus Mosiah Garvey - "A Defiant Symbol of
Blackl Nationalism"
-knihy:
Iliffe, J.: Afrika a Afričané
Hulec, O.: Dějiny Jižní Afriky
Kašpar, O.: Dějiny karibské oblasti
Stingl, M.: Černí bohové Ameriky
Tindal, G.B a Shi, D.E.: Dějiny USA
White, T.: Oheň v dlaních - život Boba Marleyho
-internet:
www.isop.ucla.edu/mgpp
www.unia-acl.org
www.negroworld.com
www.marcusgarvey.com
www.boomshaka.com/garvey
www.rastafarispeaks.com/garvey
etc.
-hudba:
spousta různých reggae cd, lp, mc
|
