"Syrový a houpavý reggae bratrů Kinseyů hovoří stejně tak ke svatejm jako k hříšníkům, k zamilovanejm i osamnělejm, ke ztracenejm i nalezenejm." (Jas Obrecht)

Kinseyovic kluci - Kenneth, Donald a Ralph - se ani nemohli stát nikým jiným, než se stali: jedněma z nejlepších novodobejch blúzmenů, co se potulujou po tomdle světě. Narodili se někdy v polovině minulýho století - nejspíš toho posledního, který za něco stálo. Jejich táta - Lester Kinsey byl jako by byl se svojí slajd-kytarou, foukací harmonikou a srdceryvnejma písněma naléhavějšíma než život sám - žákem starýho Muddy Waterse. Každopádně se stal další živoucí legendou černýho jižanskýho blues, a v celý deltě Mississippi mu nikdo neřek jinak než "Big Daddy". Ke všemu kluci už vod narození navštěvovali nádherný gospelový bohoslužby letniční církve v Pouličnim kostele Boha v Kristu, kde přes padesát let kázal jejich děd - Lester Kinsey, starší.
Svuj první buben a kytaru dostali Ralph a Donald dyž jim bylo pět - a vod tý doby je už nedali z rukou. Na konci 60. let, v tý krásný době, co už je dávno pryč, jezdili se svym tátou po celym Jihu a Středozápadu vod městečka k městečku jako Big Daddy Kinsey & His Fabulous Sons. Někdy na začátku příští dekády však Ralph odešel k letectvu, a rodinná kapela se rozpadla. Donalda zase coby doprovodnýho kytaristu angažoval slavnej kytarista Albert King, se kterym dokonce nahrál dvě desky. Když se potom v polovině 70. let Ralph vrátil z vojny, založili nakrátko s Donaldem - bůhvíproč zrovna - heavymetalovou kapelu White Lightning, s kerou sjezdili - po boku takovejch part jako Aerosmith, Yes nebo Jethro Tull - celý Státy.
Asi někdy roku 1975 však na jakýsi recepci Island Records v New Yorku ozářila Donalda Kinseyho vycházející hvězda Boba Marleyho. Nesta představil tohodle nadanýho kluka Petrovi Toshovi, se kerym si taky hned porozuměli. Slovo dalo slovo, a zanedlouho už seděl Donald ve studiu, kde Peter zrovna nahrával svjí známou desku Legalise It, a vzápětí se zůčastnil i skorem ročního veleúspěšné turné. Když se vrátil, tak mu zas volá Bob, jestli by prej nenahrál kytarový party na jeho novou desku Rastaman Vibration, což se taky stalo. Donaldovi se na Jamajce tak zalíbilo, že se tam rovnou přestěhoval. Ani se tu však moc neohřál a vyráží s Wailers na jejich první celosvětové turné, zachycené na živém albu Babylon by Bus. Stejnej rok byla Marleyho kapela vyhlášená časopisem Rolling Stone za "kapelu roku".
V kingstonskym slumu to však chodilo trochu jinak než na světových pódiích, a život tu nebyl žádnej med. Všudypřítomný násilí a politický bojůvky, vyvrcholily atentátem na Boba Marleyho. V listopadu 1976 do jeho domu vtrhlo sedum najatejch pistolníků, který stříleli po všem, co se hejbalo. Nesta i zbytek kapely - včetně přítomnýho Donalda - vyvázli jen zázrakem. Po tom, co podpořil Wailery na historickym koncertě Smile Jamaica, raději Kinsey ostrov opustil. Ještě několikrát pak ale s Toshem i Marleym spolupracoval. Podílel se na nahrávání Peterovy desky Bush Doktor a zahrál si i na několika koncertech jeho americkýho turné spolu s Rolling Stones v roce 1978. O něco později se zůčastnil i Bobova posledního americkýho turné. Na začátku 80. let pak hrál i na Toshově desce Mama Africa a taky na šňůře po Africe i v Evropě.(Donald Kinsey je mimo jinýho autorem aranží a spoluproducentem známý písně Johnny B Goode a jeho bratr Ralph je zas spoluautorem singlové Where You Gonna Run.) Nadějnou spolupráci s oběma velikány reggae však ukončil nemilosrdný pan Smrťák.
Na konci 70. let taky oba bráchové v Kalifornii založili, spolu s Ralphovým kámošem Ronem Princem, svojí vlastní reggae-funk-blues-rockovou kapelu - The Chosen Ones, kerá však úplně zapadla. Roku 1984 se "Vyvolení" dávaj dohromady i s nejmladším Kennym, kerej se chopil basy, a spolu se svym tátou zakládaj skupinu Big Daddy Kinsey and the Kinsey Report. Následující rok pak vydávaj Kinseyovci debutový album Bad Situation, na kterym doprovází jejich funkově-rockový kombo starý dobrý missisipský roots Big Daddyho. Po jeho smrti se leadrem kapely stal Donald a doprovodný kytary se chopil Roy Buchanan. V týdle sestavě pak Kinsey Report natáčí svý pro blůzový vydavatelství Alligator dvě báječný desky - Edge of the City a Midnight Drive. Následoval obrovském úspěch, bráchové hráli v zaplivanejch lokálech i na velkejch bluesovejch, jazzovejch i rockovejch festivalech po celičkym světě - mimo jiný třeba s Living Colour, Albertem Collinsem nebo Hugh Massekelou.
V první půlce 90. let potom natočili ještě dvě víc hard-rockový desky - Powerhouse a Point Blank - u Point Blank. Na konci dekády se zas vrátili k Aligátorům a natočili skvělou nadupanou desku Smoke and Steel. I ve třetim tisíciletí brázděj Kinsey Report světový pódia a předváděj lidem svoje telepatický uhrančivý blues roubovaný všim možnym. Kdo by snad chtěl slyšet jejich příběhy z bavlníkovejch plantáží, černejch vesnickejch kostelíků i ghett severu - zkrátka se nechat pohltit kořeny afroamerický hudby a duše, má jedinečnou možnost navštívit jejich koncert i uprostřed matičky stověžatý.

Jahnny "Smokey" Feelgood

The Kinsey Report - sobota 15. listopadu, Lucerna Music Bar

další informace na:
www.blues.cz/blues-pibn12.php
profiles of the band (in english):
www.alligator.com/artists/bio.cfm?ArtistID=015
www.alligator.com/store/album.cfm?albumID=al4860&ArtistID=015
www.mnblues.com/profile/kinseyreport2000.html