Nestává se každý den, aby k nám zavítali autentičtí hudebníci přímo z Afriky. Naposledy to byli v listopadu minulého roku vinikající senegalští bubeníci, zpěváci a hráči na balafon ze skupiny African Heart doprovázející rakouského jazzového saxofonistu Sigi Finkela. Bohužel, tenkrát se na Všebaráčnické Rychtě sešlo až ostudně málo posluchačů. Mám proto velikou radost, že 16. ledna se tam tentokrát na malijské muzikanty přišlo podívat - a hlavně si zatancovat - mnohem větší publikum, a to i navzdory poněkud vyšší (- ale stále ne nehumánní) ceně a počátečním zvukovým potížím. A, jak bylo cítit z nadšených ohlasů i rozjeté atmosféry, litoval jen málokdo. Na své si mohli přijít jak milovníci tradiční západoafrické - respektive malijské hudby, tak i příznivci elektronických tanečních rytmů.
Věru atmosféra místy připomínala nadupanou house-party, tohle duc-duc však bylo mnohem jemnější - a rozhodně nepostrádalo srdce a duši. Tahle kongeniální fůze zvaná afro-elektro je dílem malijského skladatele, zpěváka a především loutnisty Issy Bagayogo a francouzského producenta a zvukového inženýra Yvese Wernerta, a je některými lidmi považována za důkaz zcela nového směru africké hudby třetího tisíciletí. Kouzelnou Issovu loutnu kamelé n'goni (tradiční malijská šestistrunná loutna vzhledem připomínající koru) doprovázel výborný africký basák a kytarista, a jeho příjemný hlas dvě krásné černé zpěvačky, které nebyly jen potěchou pro uši, ale i mnohé oči. Místo tradičních perkusí však rytmus udávaly elektronické bicí, které spolu se samply ovládal pravděpodobně již zmíněný zvukový mág. Dle mého názoru by však alespoň někdy nějaké to živé djembe či ntamani rozhodně neškodilo. Největším mínusem jinak vinikajíího koncertu tak byla jeho krátkost. I za těch asi 70 minut téhle techno-roots afriky patří díky kapele, pořádající agentuře PJ Music a především Jah Rastafarimu. Jen houšť!

Yohannes

profil Issy Bagayogo
www.mali-music.com