Dancehall není doma jen na Jamajce, ale v celém Karibiku. Jednotlivé ostrovy jsou od sebe vzdálené jen pár desítek mil, a tak je logické, že se i jejich místní kultury navzájem inspirují. Martinique byla na rozdíl od Jamajky francouzskou kolonií, takže si stále zachovává svůj vlastní charakter, ale reggae je tam oblíbené jako všude jinde. Tento rozhovor s duem Big Famili, kteří z tohoto ostrova pochází, jsem uskutečnil při jejich červnové návštěvě České republiky, kdy zpívali v Praze, Boskovicích a na festivalu Reggae Cultural Vibez v Hořicích v Podkrkonoší. Big Famili jsou King Kalabash a Baron Black, kteří se dokonale doplňují nejen ve svých setech, ale i v tomto rozhovoru, kde odpovídají jako jeden.

Můžete nám na začátku tohoto rozhovoru představit sami sebe a Martinique? Pro většinu z nás je tento ostrov jen vzdálenou exotikou, kterou jsme maximálně viděli na obrázku…

Martinique je ostrov v karibských vodách nedaleko Jamajky, Kuby a Haiti. Máme s ostatními ostrovy hodně společného, ale u nás se vedle patois mluví hlavně francouzsky, díky našim kolonizátorům. Oba jsme se tam narodili a seznámili se před patnácti lety u jednoho sound systému. V roce 1990 jsme se rozhodli společně založit vlastní sound Big Famili - Zion Son. Před čtyřmi lety jsme se přestěhovali do Paříže, kde dnes máme svou základnu, z níž cestujeme po celé Evropě. V Čechách jsme už po sedmé, protože se nám tady líbí a vypadá to, že i místní lidi to baví. Poprvé jsme sem přijeli před dvěma lety, abychom tady v Loděnicích vylisovali svůj první singl, který nám tu masteroval DJ Yukimura.

Proč jste z Karibiku odjeli do studené Evropy?

Martinique je malý ostrov, a tak se tam většina lidí zná navzájem, všechno se rychle rozkřikne a tvé písničky zná brzy skoro každý. Proto jsme se jednoho dne rozhodli, že poletíme na zkušenou do Evropy, kde je mnohem větší trh a možnosti.

Povězte nám ještě něco víc o reggae scéně u vás doma…

První reggae nahrávky vlastní produkce tam vznikly kolem roku 1980. Zpívá se tam o podobných tématech jako na Jamajce, ale reggae u nás přesto má svou specifickou barvu. Místní vládě se to ale moc nelíbí a tak tuto hudbu nepodporuje, protože vidí jasné spojení: hudba a mladí lidé = večírky a drogy. Nejspíš se i této kultury obává, protože reggae je muzika, která sjednocuje lidi. Na reggae akce tam chodí opravdu hodně lidí, a to představuje potenciální nebezpečí pro místní politický systém. Vláda je sice proti, ale my jsme bojovníci, takže u nás stále funguje hodně sound systémů, jako jsou Bingi Man, Ghetto Youth, Total Recall, Octopus a mnoho dalších.

Jezdí k vám i muzikanti z Jamajky?

Jasně! Když jsme tam byli posledně před dvěma lety, tak na naše pozvání přiletěli Terror Fabulous i Chukki Star z Londýna, kteří si to u nás oba moc pochvalovali. Z Jamajky loni přijel i Beres Hammond, Sizzla, Capleton, Junior Kelly, Glen Wahington a mnoho dalších. I když to ale jsou tak velké hvězdy, opět narážíte na stejný problém - vláda tuto kulturu bojkotuje, a tak akce nemůžete pořádně propagovat v televizi ani rádiu. Politici ale můžou dělat cokoliv, my přežijeme a hudbu nikdy nezastaví!

Tyto akce jsou tedy nelegální?

Musí to být oficiální, jinak bychom z toho měli velké problémy a akci by zastavila policie. I muzikanti jsou jen lidi, takže jim vyřídíme vízum a většinou neexistují závažné důvody, proč by to úřady zamítly, protože pak by tam nemohl přiletět vůbec nikdo. Tak nám alespoň hází klacky pod nohy a nutí nás, abychom zvuk na akcích stáhli na minimum a měli všechna potřebná povolení včetně pojištění.

Jaké to je oproti tomu ve Francii? Vím, že tam je velká reggae scéna, ale slyšel jsem o podobných potížích…

Ve Francii se nám líbí, protože tam je hodně zpěváků a DJs a na tak velké scéně vzniká konfrontace. Je to pro nás obohacující, protože tím vzniká tlak na větší kvalitu. Přesto tam jsou podobné politické problémy, které postihly Martinique. Vládě se moc svobodná reggae scéna nelíbí, takže podporuje jen určitou elitní partu, jako je třeba Pierpoljak. Když ale my zpíváme o skutečné realitě, o problémech mladých a chudých, kteří nemají co jíst a vláda pro ně nic nedělá, tak je oheň na střeše. To je od nich paradoxně signál, abychom pokračovali dál, protože poselství reggae je o jednotě pro všechny lidi, ať už jsi Ind, běloch nebo Afričan. Naše krev má vždy stejnou barvu! V reggae by neměla být diskriminace, ale láska, mír a jednota pro všechny!

Oba jste začínali u sound systému, jaký k této kultuře máte vztah dnes?

Sound systém je pro nás stále ta nejdůležitější věc - je to škola, kde jsme se všechno naučili a kterou chceme podporovat dokud budeme naživu. Proto dnes fungujeme jako Big Famili i v Evropě, i když tu pracujeme i s kapelami. Má to navíc i svou ekonomickou výhodu, protože pro organizátory mnoha akcí je mnohem jednodušší pozvat sound systém než celou kapelu, takže můžeme hodně cestovat.

Vím, že jste si nedávno založili i svůj vlastní label…

Před časem jsme společně stvořili BlackHouse Muzik, abychom už nemuseli čekat, až si nás všimne nějaký velký producent. V Evropě je hodně muziky, spousta hudebníků, ale málo lidí, kteří se vyloženě věnují produkci reggae. Proto jsme se rozhodli jít do toho na vlastní pěst jako nezávislá firma. Konkurence tu je velká a média si vybírají jen svou velmi omezenou komerční parketu. Nebráníme se spolupráci s větší firmou, ale jen pokud si půjde zachovat vlastní matrix a nikdo nám nebude mluvit do našich textů. Pro nás je důležité dělat písničky tak, jak je cítíme, takže jsme si po vydání již zmíněných singlů a účasti na několika kompilacích rovnou zprodukovali i naše první velké album. To jde do karibské distribuce začátkem července a v Evropě bude k dostání od záři. Hledáme taky distributora pro Českou republiku, protože vidíme, že tu lidé milují reggae, a byla by škoda jim bránit v tom, co mají rádi.

Vaše první album se jmenuje RAS´IN, co to znamená?

RAS´IN jsou roots, kořeny... Na této desce zpíváme o naší historii, kolonizaci a časech otroctví. Snažíme se tím lidem sdělit, aby více důvěřovali sami sobě a byli hrdí na svůj původ a kulturu. Nezáleží na barvě tvých očí nebo kůže, nejdůležitější je abychom žili pohromadě a důvěřovali svému srdci! Osmdesát procent tohoto alba je nahráno živě s muzikanty z Jamajky, Guyany, Francie i Dominikánské republiky. Není to naše vlastní kapela, ale přátelé, kteří hrají s mnoha různými zpěváky. Pozvali jsme, aby s námi vytvořili několik vlastních riddimů, což byla velká legrace, protože jsme si skvěle rozuměli. S touto kapelou budeme na podzim taky vystupovat po západní Evropě, až bude v obchodech naše deska.

Vím, že zároveň v Čechách spolupracujete i s další kapelou, prozradíte nám víc?

Náš set jsme zároveň nacvičili s pražskou kapelou Lion Taxi Service, což je pro nás hodně inspirující, protože máme úplně rozdílné hudební zkušenosti. Věříme proto, že těch patnáct let, kterých se věnujeme reggae, bude obohacující i pro ně. S kapelou totiž pracujeme jamajským způsobem, že písničky v rámci gradace atmosféry často zastavujeme a vracíme je podobně, jako selektor sound systému vrací desku…
V Čechách jsme také napsali a nahráli písničku pro riddim od karlovarského projektu Babylon Station v jejich studiu GunJah. Rádi by to vydali toto léto, takže věříme, že tu pecku uslyšíte už brzy v místních rádiích…

Jaké máte plány do budoucna?

Máme hodně rozdělaných projektů - nahrávání dalších singlů a spolupráce na nejrůznějších kompilacích. 28. Srpna máme hrát s Lion Taxi Service na 4. Reggae Meetingu a jestli všechno dobře dopadne, tak s nimi pojedeme začátkem září i na turné…

Díky za rozhovor. Máte chuť na závěr něco vzkázat místním čtenářům?

Rádi bychom s respektem poděkovali lidem v České republice, protože jsme se tady naučili hodně dobrých věcí. Je tu jiné než ve Francii a vždycky, když tu jsme, tak cítíme hodně pohody a žádnou diskriminaci. Díky za to! Když jsme tu byli poprvé, tak jsme jen zírali, jak tu je místní reggae scéna rozjetá a jak nás tu všichni dobře přijali. Máme to tu moc rádi a dokonce uvažujeme o tom, že bychom se tady jednou usadili… (smích)

Lukáš Lomesh Kolíbal
text & foto (c) Lomesh